Bezstran - Úvahy

Problém kolektivní zodpovědnosti

Tue, 22 Feb 2022 22:18:00 +0000

Chceme-li společnost která nebude parazitická, založena na nezdravé soutěži a na individualismu, bude nutné se naučit též takovou společnost spravovat a řídit. Sice mluvíme o samosprávné decentralizované společnosti, ale i taková je v podstatě řízena a to skupinově. Toho pak nelze dosáhnout budou-li se jednotlivci jen za skupinu schovávat či na ní parazitovat. Takovým chováním se opět z dobré myšlenky stane nástroj k řízení společnosti buď jednotlivcem, či menšinou, bez možnosti přímého zasahování řízeného kolektivu do procesu správy.

Důležité je též vědět, co je myšleno pojmem řídit společnost. Řízení čehokoli znamená – předvídat, vyhodnocovat, opravovat. Předvídat je nutné proto abychom viděli co naše rozhodnutí dnes může přinést v budoucnosti, vyhodnocovat musíme objektivně dopady našich rozhodnutí a pokud budou špatné, pak je nutné je opravit. Řízení je tedy trvalá smyčka těchto tří činností.

Dnešní systém západní „demokracie“ nás již dlouhá léta učí být „individuem“. Úmyslně jsem použil toto nehezké označení. Individuum je bytost vydávající se za člověka, ale pěstující si v sobě vlastní jedinečnost, kterou pak řídí svůj život bez ohledu na to, jaké to má dopady na jeho okolí, rodinu, kolektiv, společnost. Individuum, nedokáže objektivně vyhodnocovat dopady svého konání, neumí je objektivně předvídat a tím ani opravovat, pokud se to netýká jen jeho osobně. Vždy hledá v každé situaci možnost jak z ní vytěžit výhody pro sebe.

Takto jsme formováni materialistickou a spotřební společností již od raného mládí. Je prosazována a velebena tzv. „výchova nevýchovou“, která má údajně zaručit to, že se jedinec bude tvořit dle svých geneticky daných jedinečných vlastností a bude moci pak v dospělosti své nadání a přednosti využívat. Také se tím údajně vypěstuje jeho zdravé já, tedy to správné ego. Takoví lidé jsou pak sebejistí a dokáží prosadit své vize a sny.

Otázka však je, zda a do jaké míry to je přínosné pro lidskou společnost. V určitém směru je v tom část pravdy. Není nutné vychovávat z dětí ustrašené méněcenné jedince, je třeba hledat zdravou cestu, kdy je potřeba nechat človíčka vyvíjet samostatně a kdy je třeba mu ukázat slepé uličky. To je složitý proces výchovy, náročný na rodiče a jejich rozhodování kdy, jak, co a proč…

Dnešní moderní společnost nás odnaučuje žít v kolektivu, společenství a vytvářet tak praktické vztahy se svým okolím při spolupráci, spolutvorbě a podobně, a tím se odnaučujeme i nést zodpovědnost za společnost jako takovou. Ztrácíme hrdost na společně vykonanou práci, či dosažení nějakého jiného výkonu, ztrácíme pocit uspokojení z takové činnosti. A to je to co od nás parazitní systém založený na spotřebě a nadvýrobě vlastně požaduje. Ztrátu hrdosti na kolektiv, spolek, rodinu, národ. Pro něj je vhodný jedinec odstřižený od ostatních, hledící jen na své požitky a potřeby. Takovému jedinci je pak velice snadné podstrčit přesvědčení, že vždy potřebuje právě přesně to, co mu systém nabízí pro jeho uspokojení a usnadnění života. Aniž by si Individuum uvědomilo, že se tím dobrovolně vydává do kriminálu svých chtíčů a nechává se s radostí zotročit.

Abychom mohly přemýšlet o tvořivé, spolupracující společnosti, a neodvažuji se vůbec psát spravedlivé, protože spravedlnost, to je další složitý pojem, musíme se začít učit, mimo jiné, hlavně odpovědnosti za kolektiv.

Ale jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš, tak ani dnešní generace se asi jen tak už moc odpovědně k společnosti chovat nenaučí. (Čest výjimkám!) Jak do toho? Asi by bylo dobré začít u dětí, protože je známo, že pokud chceš přeměnit společnost musíš nejdříve přeměnit mysl jejích dětí. A to platí i pro pozitivní směr přeměny, ne jen pro ty destruktivní, které jsou používány dnes.
Takže je to ale zase na nás, jednak máme pracovat na sobě a pak se ještě věnovat omladině. Bude to dost náročné, sami se sebou máme dost práce, abychom našly ty správné lidské hodnoty a proměnily svou mysl a ještě k tomu se naučit konstruktivně vychovávat děti pospolitosti. Základ je tedy rodina, tam je třeba začít. A pak to školství! Kde jsou ty doby kdy se společně pracovalo na školních pozemcích? Nebo ještě dnes něco takového existuje? Je v některé výuce, učena kolektivní činnost? Já nevím ptám se! Slyšel jsem docela zajímavý nápad, jak dětem ukázat že je dobré si vzájemně pomáhat (ne jen opisováním úkolů), v některých předmětech by bylo třeba možné zadávat společné úkoly, které by byly hodnoceni jak každý jednotlivec tak ale i celý kolektiv. Ideální by to bylo například v ručních pracích, jenže dílny a vaření se asi již dávno na školách neučí. Ale jistě by to bylo možné i v jiných předmětech. Otázka je, který kantor by si to troufl, a který řiditel by to dnes podpořil? Systém by to na školách jistě nepodporoval. Takže začarovaný kruh? Bez změny systému nenastanou změny ve školách, tudíž ani v jedincích budoucí generace a bez změn jedinců nenastane změna společnosti? Ale on ten kruh myslím půjde rozetnout, jen chtít.

Ukončím to okřídleným - začít musí každý sám u sebe v sobě, ve své rodině, v pracovním kolektivu…

Možné problémy a zneužití KP při zavádění do společnosti žijící dosud v parazitickém systému a mravně či duchovně nevyspělé

Mon, 31 May 2021 08:58:00 +0000

Přátelé, asi moc nikoho nepotěším, ale musel jsem si to dát vše na papír. KP je nerealizovatelné v této společnosti a v dohledné době. Asi si říkáte, to není nic nového o tom i mluvíme, ale snad to přiblížím jak to myslím.

Čím více o „systému“ Kopného práva přemýšlím, tím víc přicházím na to, že se snažíme onen KP propracovaný systém upravit jen na princip. To znamená, snažíme se vymyslet principiální změny dosavadního systému rádoby-demokracie. Ale ono to nepůjde vzít něco z KP, něco ČK něco z dneška a pomocí KOB to pospojovat. To nikdy nemůže fungovat ani jako přechodová varianta pro přechodné období. KP musí a může fungovat pouze jako čistý celek. Jenže pouze v naprosto odlišně postavené společnosti a to jak hierarchicky, duchovně, společensky i demograficky.

To tedy znamená, že lidská společnost se musí proměnit zcela od základů. Dnešní lidé jsou napojeni na parazitický systém, který berou za zcela normální a jsou neustále ujišťováni o tom, že být parazitem je v pořádku a jen ten, kdo se jím umí dobře stát a využívat toho, je úspěšný a potřebný i pro společnost. (To je paradox, ale tak je to lidem čím dále na západě tím více vtloukáno do hlav.) Jak tedy vytvořit přijatelnou přechodovou společnost, kde by se lidé učili myslet jinak? Jak člověka, který je od dětství masírován parazitickým světonázorem naučit myslet lidsky? Je třeba se dívat i na maličkosti, které si jednotlivci nehodlají či neumí odřeknout, které ani třeba netuší, že jsou zdrojem parazitického myšlení. Jsou to kolikrát drobnosti. Ale právě život jednotlivce je složen z takových drobností a na tom přesně ona dnešní západní filozofie stojí. Potud jsme asi zajedno.

Dnes, v době plándemie, je dobře vidět jak na těch drobnostech lpíme, a proto také musíme opravdu asi padnout až na dno. Kdy se rozpadnou velká společenství, zaniknou státní útvary, lidé nebudou věřit jeden druhému, a začnou pak snad hledat skutečný smysl života a možnost jak jej naplnit. Teprve až ve chvíli, kdy nastane anarchie, lidé začnou hledat jak se jí bránit a jak spravovat svá území, tak aby spokojeně žili, z počátku aby vůbec přežili. To je má méně hezká vize jedné z cest. Druhá, kterou bych šel mnohem raději je ono vznikání paralelních komunit. Tak jak se to snaží dělat v Ruské federaci. Vznik maximálně možně samostatných osad, vytvářených lidmi, kteří mají společnou vizi, podobný cíl a podobné vlastnosti. Kopnéprávo pak v takových osadách může začít fungovat naprosto čistě, vně pak jen v případě sousedství podobných osad, které by tak vytvořili samostatnou územní jednotku, co nejvíce se snažící být nezávislá na státu. To je však také cesta velice dlouhá a dnes skoro nerealizovatelná. I v tomto případě je zásadní problém v jednotlivci a jeho světopojímání. Druhý problém je pak v žití v dosud existující okolní společnosti, která se neustále bude snažit takové komunity (to slovo nemám rád, ale jinak to asi pojmenovat nelze), nenápadně i nápadně včlenit do systému. Ať již tím, že jsou vyhlášeni za podivínské sekty, nebo tím, že jim je vnucován alespoň rámcový systémový řád, který když nebude dodržován, bude komunita sankciována apod. (Nebo zaváděním státních podpor – státní elektrifikace, plynofikace, kanalizace, pronájem půdy apod…)

Když se skutečně odpovědně budeme zamýšlet nad možnou aplikací pouze principů KP, s celým rozsahem následků a důsledně je zkoumat, dojdeme k hranici jejich možností kam dál již principy nelze uplatňovat. Nejlepším příkladem by mohla být velká města. Na nich si každý může vytvořit příklady funkčnosti principů KP. Nejde jen o to, rozvrhnout si výběr schopných lidí v okruhu několika domovních bloků, ale pokračovat výše, až do rozvržení správy celého města a správy celého území kam takové město patří. Dle mého se musí zákonitě dojít k tomu, že se vše rozdrobí na malá samosprávná územíčka, která se budou muset domlouvat s dalšími malými územíčky třeba o dodávkách potravin, vody, energie, likvidaci odpadu atd… Velikost těch územíček bude limitována schopností a ochotě lidí se domluvit, tedy na skutečné duchovní vyspělosti každého. Čím více vyspělých dospělých, tím větší a výkonnější správní celek. Ale i ten bude stále dost závislý na svém okolí a vyspělosti okolních území, pokud by sám nebyl naprosto (tedy na 100 %) zcela soběstačný. A ta soběstačnost je opět dána vyspělostí jednotlivců, to je jejich závislost na skutečných životních potřebách.

Můj osobní závěr je, že KP nelze využívat jen principiálně, ale pouze jako celistvý funkční systém, ve společnosti, která je SCHOPNA a ochotná se jím řídit. Veškeré nadstavby, a montáže budou nefunkční nebo funkční jen na krátký čas či v malém okruhu. Možná zde nepíšu nic nového, asi to tak vnímáte podobně.

Příklady:

Znovu zdůrazňuji že všude budu mluvit o dnešním člověku zvyklém žit v této společnosti bez patřičných morálních vlastností. Též na níže uvedených příkladech zavádění KP, bych chtěl ukázat že průchodnější cesta je Peterova – přes starosty obcí, než aktivismem zdola. Jestliže se chceme vážně zabývat možností zavést KP je potřeba promyslet dostatečně i detaily, není nutné s nimi seznamovat celou veřejnost, ale měli bychom si problémů být vědomi a měli bychom umět odpovídat i na všetečné otázky z „publika“:

1. KOLO – ZÁSTUPCI RODIN (STARŠINA VCHODU)

Předpokládejme jeden samostatný dům ve větším městě, který má 7 pater se dvěma byty na patře, tedy 14 rodin.

Pro prvotní zavedení KP je nutný učinit první krok – někdo se musí ujmout organizace, obejít lidi vysvětlit o co jde a vyvěsit na nějaké místo plakátek s určením místa a doby sejití. To pravděpodobně bude nějaký dobrovolný nadšenec.

Druhý krok – ze zkušenosti vím, že jen málokdy se lidé sejdou v plném počtu tedy 14 zástupců bytů. Při sejití poloviny a méně jistě nemá smysl pokračovat a měl by být učiněn opětovně krok jedna. Otázka je při sejití třeba 9 ze 14, dle KP by se opět setkání nemělo uskutečnit protože by došlo k porušení principu KP a sklouzne se do systému dnešního, kde se určuje kvorum usnášení schopnosti. Zde neuvažuji vůbec systém desítek, kdy by se měli obyvatelé takovéhoto domu rozdělit ještě na dvě desítky (např. 7 a 7) a ty by měly dva své zástupce kteří by se rozhodli kdo z nich je staršina vchodu. (ten druhý by byl třeba jeho zástupce).

Ale dejme tomu že se opravdu sejde v kočárkárně 14 zástupců bytů. A první věc by asi měla být vybrat si zapisovatele (čertara) a dohodnout se na vybrání staršiny. Na 90 % se jím stane ten, kdo akci zorganizoval. Pro mnohé tímto celý zájem o věc může i skončit (železný zvyk z voleb). Ale to by se nemuselo brát jako nenormální.

2. KOLO – ZÁSTUPCI VCHODŮ (STARŠINA DVORA)

V tomto kole našeho staršinu vchodu čeká podobná obíhačka okolních domů jako před tím bytů. Shánět se po jiných staršinech je bez moderní techniky asi dost útrpná práce. Zde by naprosto skvěle mohla zafungovat ona aplikace pro KP z kopnik.org, kam by se lidé registrovali a bylo by hned známo kdo je kde staršinou a k jakému obvodu patří.

Nicméně předpokládejme, že v několika sousedních domech se staršinové najdou a domluví se na společné kopě. V tu chvíli se naskýtají otázky:

a) pokud nejsou domy shromážděny v domovních blocích či dvorech, ale například v dlouhých ulicích, jak se budou vytvářet kopy, dle jakého klíče, a kdo ten klíč určí? Je zde možnost, že se budou vytvářet spontánně tak, jak se budou jednotlivé domy ke KP přidávat. Což by později, při naplnění určité kapacity, nebo rozlehlosti, vedlo k dělení velkých seskupení, a to by asi nebylo nijak na závadu.

b) od jaké velikosti bude mít dotyčná kopa (seskupení domovních starších) vliv na ovlivnění činnosti dosavadního zastupitelstva, při předpokladu, že nebude celý systém KP připraven shora od starostů. Tedy v době, kdy ještě platí nynější zákony. Pokud bude v ulici 50 domů z toho 20 jich bude mít staršiny, jakou váhu budou mít na dění? A jak by to vypadalo v opačném poměru?

Již v tomto druhém kole pak nastává onen problém koho kdo zná. Ve videu se předpokládá že se lidé poznají svou činností. Tedy staršina 2. kola bude vybírán až po nějaké neurčité době, po kterou ale nebude nikdo, kdo by jednal s okolními staršiny nebo přímo s obecními zastupiteli. Tedy jak potom lze poznat mravní a další vlastnosti jednotlivých staršinů? Dle mého vyhraje ten, kdo bude nejukecanější a největší loktař, či jak říkáme u nás „slibotechna“. Sice ho za čas ostatní prokouknou, ale taky třeba ne. Nebo ten, kdo v tom jak se říká umí chodit a ví kde a kolik pustit…

Oba takové případy jsou zásadně proti KP.

Zde ještě ostatní níže postavení (zástupci rodin) mají nějakou možnost zasáhnout. A opět mne napadá otázka, zda vůbec budou mít šanci takového člověka (z nastíněných příkladů) objevit a když, za jak dlouho? Kdy poznají že onen slibotechna opravdu nehájí jejich zájmy? Pakliže se rozhoduje například o údržbě parku v daném dvoře, a jeden vchod bude preferovat růžové lavičky druhý červené třetí duhové, a loktař ze vchodu jedna prosadí duhové (překecá akrgumenty ostatní a ti mu to odmávnou), ale rodinám ve vchodu dvě a tři se to nebude líbit a zatlačí na své staršiny aby jej odvolali, tak se v podstatě nic nestane protože loktař je mistr slova. Takže se odvolá staršina nespokojeného vchodu a celé se začne odvíjet od znova dokud se nevystřídají všichni ve vchodu na pozici staršiny a pak všichni na úrovni dvě, pak na úrovni tři a rok pomine a park je stále bez laviček. Pokud se nenajde tvrdší loktař a kecálista z jiného vchodu. Nebo to chápu špatně?

To že se musí vše odsouhlasit jednomyslně v dnešním mentálním stavu lidí, vůbec nic neznamená. Protože buď se lidé nechají ukecat (případně uplatit), nebo odsouhlasí jednotně i pitomost aby měli klid a šli konečně domů do tepla a pustili si fotbal. Vím, že to úmyslně popisuju extrémně a polopaticky zabíhám do nesmyslné ukázky, ale měli bychom být připraveni i na nejapné otázky od dnešních lidí.

A to tu ještě nerozebírám situaci, kdy je město vedeno ještě zastupitelstvem a starostou, zároveň se několik bloků domů a bytovek domluví na správě svého okolí podle KP a zástupce oněch bloků půjde vymáhat nějaké finance na ty lavičky a barvy. V nejlepším případě by to dopadlo asi takto (jako s mým mini sadem): Načrtněte mi projekt a přineste ho na radu příští týden, vyberte si peníze mezi sebou protože my na to nemáme vytvořen fond ani rezervu a pak se zaručte že se o to budete dále starat sami a nebudete po městu nic chtít…

To by byl asi docela úspěch. Občas to ale spíš bude končit tím, že ten projekt není v plánu města, že se bude muset nejdříve schválit i na okrese, pak vyhlásit výběrové řízení na firmu, která to zastřeší a případně vybuduje, protože svépomocně to neumíme nijak vykázat v rozvoji města… samozřejmě kecy a výmysly jak se z toho vykroutit mohou být různé.

3. KOLO – ZÁSTUPCI DVORŮ (STARŠINA ČÁSTI MĚSTA)

V podstatě se zde dá zkopírovat vše, co je uvedeno v kole 2. V tomto případě se ještě více odcizuje vybraný staršina na kopě dvorů od rodinných zástupců. Již jej skoro nikdo z nich nezná, a tedy staršinové vchodů budou muset referovat na vchodových kopách.

Již v této třetí vrstvě samosprávy bude poměrně složité nepohodlného nebo špatného staršinu dvora odvolat. Dokonce zde může negativně zafungovat i pravidlo jednomyslnosti. Pokud nebude staršina dvoru dostatečně dobře prosazovat zájmy obyvatel dvoru, tedy nesežene peníze na ty lavičky nebo cokoliv jiného, a nedokáže na kopě dostatečně zdůvodnit své neúspěchy, navrhne někdo jeho odvolání. K tomu je však nutný jednomyslný souhlas všech (krom jeho). V tu chvíli, však stačí domluva nebo podmáznutí jediného staršiny aby nesouhlasil a doporučil jiné řešení nebo podobně a odvolán touto kopou v tu chvíli nebude.

Pokud by s jeho prací nebyly spokojeni již rodiny z domu který ho nominoval, tak je možnost narušit jednomyslnost ještě jednodušší. Stačí opět ovlivnit jednoho nebo dva aby se nedošlo k jednomyslné shodě a nemuselo by to být ani moc drahé. A to pak může trvat dost dlouho, než se všichni shodnou. Na druhou stranu, ono je dost složité občas i vysvětlit objektivní důvody proč něco nejde tak, jak si ostatní myslí a přesvědčit tak lidi že nelze něco třeba dělat proti druhým lidem a obhájit tak svou činnost ve vyšších kopách.

Z těchto příkladů mi vychází několik závěrů:

1 – ve společnosti s dnešním mravním, etickým, duchovním vědomím, není možné čisté KP skoro vůbec použít.

2 – principy KP lze možná zavést na úrovni komunit, obcí snad i obcí v komunitních srduženích, ale jen těžko v městech a okresech v dnešním uspořádání, tedy musí vznikat paralelní společnost, která však dlouhou dobu bude částečně závislá na staré společnosti.

3 – vznik řízení dle principů KP v obcích dnešní struktury by byl přijatelnější a funkčnější, pokud by se na něm dohodlo existující vedení obce, a nastavilo nová pravidla při volbách tak, aby se odstranil vliv politických stran. Tedy rozdělit pomyslně obec na tolik částí kolik je radních, seznámit obyvatele oficiální cestou se změnou volby a podpořit vznik místních „kop“ na kterých by se vybíraly jednotlivý staršinové za danou část. Ti by pak vytvořili společnou kandidátku do místních voleb, dle platných dnešních zákonů. Dalším krokem takové obce by měla být snaha o maximální možnou svépomoc. Počínaje obnovou pracovních míst, zemědělské a zelinářské výroby, chovu hospodářských zvířat, služby a snaha oslovovat okolní obce.

Rozbor 12. Dílu výkladu KP na YT (https://youtu.be/-smJwLV1wco)

Ve videu Alexej prezentuje příklad, kdy v okresním velkém městě se rozhodne soukromá firma založit skládku odpadu v blízkosti území menšího města či obce.

Je zde dokazováno, jakým způsobem se malá obec může díky KP domoci zabránění vybudování skládky, která by ohrozila životní prostředí a území obce.

Ten příklad mi však přijde dost nevhodný. Ukazuje na řešení problému obec versus firma. Zcela je opomíjena možnost, že pokud jde o skládku odpadu pro ono okresní město, pak se za ono řešení postaví i zástupci města a zase vznikne patová situace. I kdyby to byla však skládka jen pro onu firmu, pak by opět nebyl problém podplatit, některého ze starších v nižší kopě, aby blokoval jednomyslné rozhodnutí podobným stylem jako v prvních případech. Jednak je možné blokovat tak odvolání nepohodlného staršiny nebo blokovat rozhodnutí jako celek a to i tak že budou podávány námitky a jiná možná řešení a to tak aby se problém odsouval na další a další kopy a tím se získá čas (nebo ztratí). Lidé budou netrpělivě očekávat řešení a pokud se nenajde rychlé, budou volat po odvolání vybraných staršinů za různé nižší kopy a vše se povleče. Výsledek pak může samozřejmě být kladný, jednak podnikatel nemůže podplatit všechny, nemůže ani investovat tolik aby pak vůbec ještě projekt byl výdělečný.

Takto vidím že v dnešní nemorální době by KP bylo házení perel sviním. A to asi i doslova. Stále však tvrdím, že je potřeba o KP mluvit a seznamovat lidi, ale též se připravit na všetečné otázky a umět na ně přijatelně odpovídat, problémů může být mnohem více než jen ty které jsem naznačil.

Velkou naději však vidím právě v budování rodových osad či komunitních spolků tak aby se tvořila paralelní společnost. Která se však. Musí stát naprosto soběstačná a nezávislá na společnosti parazitní. To je však poměrně naivní myšlenka a přání, neboť ony komunitní společnosti ať jakkoli velké by stále byly dost malé na to aby se parazitům ubránily v jejich pronikání do vlastních řad, či dokonce násilnému vykrádání úrod či energií.

Musel by se od počátku budovat i obranný systém a systém spojování se s většími celky, nebo státy, které by mohly zajistit ochranu.

Obávám se tedy spíše toho, že vše se bude vyvíjet mnohem bolestivěji, složitěji, nepřehledněji.

Proč nemá být základ Evropy postaven na křesťanské ideologii

Thu, 30 Jul 2020 13:31:00 +0000

Úvodem musím napsat, že nemám nic proti žádnému upřímnému člověku, který vyznává jakoukoliv víru, je to jeho vlastní poznání a pokud mu přináší vnitřní uspokojení a nepřináší-li újmu a omezení druhým, pak nechť věří v cokoliv.

Říkáme-li, že Evropa má být zakotvena na křesťanských základech a křesťanských hodnotách, přesto že přesně chápu proč se to říká, pak jinými slovy vyjadřujeme chtění zachovat otroctví a otrokářství jako základ existence Evropy. A v podstatě tak to i dnes funguje. Jsme otroky pod vedením nadnárodních otrokářů.

Církve a náboženské obce (náboženství ve smyslu zbožťování dogmat) a náboženské ideologie nemohou mít státotvorné postavení. Náboženství a víra je vůči sociálnímu útvaru (státu) pouze intimní záležitostí každého jednotlivce případně skupiny. Je to pouze zájmová činnost na úrovni jakékoli jiné zájmové činnosti člověka (rybaření, modelářství, sport…). Žádná náboženská organizace nemá mít právo ani možnost zasahovat do státních správních záležitostí. Nemá mít právo vlastnit půdu a pozemky, pouze si je může případně pronajímat.

Proklamovaná křesťanská láska k bližnímu je vynucená strachem a falešnými lživými sliby. Strachem ze zatracení a falešným slibem posmrtného života v ráji. To vše je mystická alegorie, která je základem ovládání a poslušnosti neznalých a důvěřivých lidí. Jak příznačné pro dnešní přelomovou dobu!

Všeobecné a rozšířené označení pro vyšší bytost bůh, je v naší dnešní západní společnosti obecně spojováno s představou biblického boha Židů - Jahve (JHV), který byl jako bůh otec implementován do Nového zákona.

Jahve je však bůh Staré smlouvy s jediným lidským společenstvím s Izraelity, též je to bůh války, smrti a krve. On byl ten, který vedl Židovský národ k vyvražďování jiných národů aby si mohl přivlastnit jejich zem, tedy vůdce a zároveň otrokář jednoho národa. Vede lid k zotročení „země zaslíbené“, kde má v úmyslu vyhladit nebo si podmanit všechny ostatní národy. (Viz Bible, vyjití z Egypta a cesta do Palestiny.) Ten příběh jakožto celý „Starý Zákon“ je alegorií a podobenstvím ukazující na záměry (i budoucí) žido-křesťanského boha JHV. “Budeš vládnout nad mnohými národy, ale oni nad tebou mít vládu nebudou…” Proto výraz BŮH do doby než se všeobecně pochopí jeho skutečný význam (viz sanskrt níže), nepreferuji a důsledně používám výraz Stvořitel, tedy ten, který stvořil život Ves-míru (Všehomíra, ale ani tento výraz není zcela vhodný a v závěru zdůvodním), o kterém měla být přenesená zvěst (evangelium). Ta však byla ukradena zkreslena, překroucena a vlastně obrácená vzhůru nohama v sepsání takzvané „Nové Smlouvy“ (Nového Zákona) viz níže.

Naše »Bůh - Bog« je sanskritsky »Bhaga« Slovo znamená: ten kdo rozděluje dary.

Naše Slovanská původní víra, chcete-li náboženství, je brahmanizmus (viz dílo kněze Jána Maliarika „Brahmanismus“).

V Brahmanizmu je Bhaga jedním ze sedmi synů Aditi: Varuna, Mitra, Aryaman, Bhaga, Dakša, Anša, Savitar. Bhaga Jako BŮH je Dobrodinec, Chlebodárce, Ochránce, Odevzdávatel, Přidělovatel; též Bůh Lásky a Manželství. Slovanstvo stojí pod ochranou Bhagovou! … (citace z Maliarika). Jedná se tedy o to, aby jsme si uvědomili a oživili význam tohoto pojmu: Bog - Bhaga!! A nespojovali jej s Jahvem. Lidská mysl pracuje s obrazy slov, s obrazy výrazů, a nám tyto obrazy byly dlouhá staletí pozměňovány a tak lidstvo bylo pomalu uváděno do doby temna, tedy do stavu kdy nemohlo svobodně jíst ze stromu poznání.

Doba temna začíná v roce 325 Nikájským koncilem, svolaným Konstantinem, ten sám byl vyznavačem Slunečního boha a křest přijal až na smrtelné posteli, nicméně zasloužil se o takzvané “sjednocení” směrů vyznání a mimo jiné přesunití sabat na neděli (den slunce). Do této doby existovalo desítky možná stovky skupin hlásících se k odkazu Ježíšovu a původnímu učení. Na tomto místě je nutné se též ptát k jakému odkazu a kterému Ježíši.

Pojmenování osoby Ježíš je pouze řeckým výkladem hebrejského Jehošua a to v pojímání tehdejší populace znamenalo „přinašeč vítězství“ tehdy vítězství nad římskou nadvládou. Pravděpodobně dle různých záznamů byly významní tři lidé nazýváni Ježíš. Dva stanuli před Pilátem a poslední vedl odboj proti Římu v roce 136. Kdo byly ti dva před Pilátem? Ježíš – Bar Abbas a Ježíš – Kristus.

Bar Abbas není jméno, ale titul – znamená v překladu syn otce, avšak výraz Abba je vždy používán jen ve vztahu k bohu otci. Kristus též není jméno – řecký převod židovského titulu mesiáš – ten, který se stane králem Židů! (Koptsky Chrs, toto označení pak má další významy u gnostiků, přiblížím později). Tedy před Pilátem, stáli dva vůdci rebelií, oběma se říkalo Ježíš (přinašeč vítězství) o jednom bylo tvrzeno že je Bar Abbas, druhého nazývali Christem. Prvý byl obviněn z náboženského fanatismu při kterém měl údajně i vraždit lidi což se však neprokázalo, a druhý čelil obvinění z vedení rebelie za svržení místodržícího aby se sám stal králem Židů. V NZ se pak dozvídáme, že lid si vydobyl propuštění Barnabáše! Jak vzniklo jméno Barnabáš není nutné ani naznačovat.

NZ tedy spojuje příběhy, a mýty všech těchto tří nositelů vítězství dohromady a vytváří mýtus o vzniku jediného pravého vyznání jediného boha – křesťanství.A nejen tyto osoby spojí v jednu, ale dokonce další: Guatama Budha - narozen z panny jménem Májá cca -600, Dionýsós - narozen z panny ve chlévě, uměl měnit vodu na víno, Quirius - římský spasitel narozen z pany, Attis – narozen z panny jménem Nana ve Frýgii cca roku -200, Indra - narozen z panny v Tibetu cca -700, Adónis - babilónský bůh zrozen s panny, Krišna - hinduistycký bůh narozen s pany kolem roku -1200, Zarathuštra - narozen z panny asi -1500-1200, Mithra - narozen z panny 25. prosince kolem roku -600, jehož vzkříšení se slavilo po prvním jarním úplňku!!! (Chris Knight, Robert Lomas, Klíč k Chíramovi)

Přitom však prapůvod duchovního hnutí, na kterém je stavěno je mnohem starší. Sám Joshua (Jehošuja) byl členem sekty naasenští, to je jen původnější podoba názvu nazorejci (nazarejci), Dodnes je tato sekta součástí mandejců v jižním Iráku. Vyznávají stará gnostická učení a mystéria, své kazatele nazývají nazarejci.

Z pojmenování sekty, pak v Matoušově evangeliu (Mt.4.13), bylo vytvořeno spojení Ježíše s Nazaretem, městem, které v době Ježíšova života vůbec neexistovalo, a to jen proto aby se splnilo co bylo řečeno ústy proroků, že mesiáš bude nazván Nazaretský (nazorejský). Město samo pak bylo vybudováno o mnoho let později. Přitom však i některá proroctví jsou již i do SZ dodána později aby bylo možné tvrdit že Ježíš nepřišel SZ rušit, ale naplnit. Tedy klam a tvorba mýtů. (V Ginze bibli gnostiků, je toho i náznak - níže.)

Pohled z jiného úhlu – V dobách kdy Řím ovládal Izraelskou zemi, bylo velmi rozšířené v celém středomoří východní buddhistické učení a brahmanismus. Pod jeho vlivem pak vznikaly i gnostické školy. Jednou z nich je i naasenská (nazorejská, viz Ginza). Ve vnímání gnostiků výraz IS CHRS (Jesou Christo) představuje význam „Slovo Pravdy“ Ze studia gnostických textů zcela vyplývá, že mnoho Joshuových (Ježíšových) tradovaných výroků je totožná s buddhistickým či přímo indickým védským pohledem džňana-márgy – cesty poznání. Christo bylo též používáno ve smyslu křísnutí záblesku pravdy.

Časem však pod vlivem židovské svaté knihy (Tóry) byly tyto vlivy odstraňovány a důsledkem je sepsání Nové smlouvy (NZ) ve které je pak mnoho protichůdností, plynoucích ze snahy naroubovat na původní učení cesty pravdy, zájmy židovského boha. V Tóře je svedení člověka stanoveno jako cíl, zákaz ochutnat ovoce ze stromu poznání. Kdežto původní smysl gnoze je právě v cestě poznání. V Ginze je přímo varování: “...neopěvujte Šamaše, jehož jméno je Adonai… …On si vybral lid a založil pro sebe sinagogu, byl postaven Jeruzalém město židů, těch, kteří se obřezávají mečem, třísní si obličej krví a tak Adonaje uctívají… ...odvracejí se od učení původního a píší pro sebe “Knihu”... (myšleno bibli a doplňky Tóry?)

Sloučením těchto dvou protichůdných učení vzniká chtonické (materialistické), strachem řízené údajné křesťanství – žido-křesťanství. Jeho “zdokonalení” bylo završeno na koncilu roku 553 v Konstanci, kde se hlasováním odstranily veškeré nehodící se pozůstatky brahmanismu, například i reinkarnace.

Tento rozbor zde uvádím jen ve zkratce heslovitě. Pouze jsem chtěl v krátkosti poukázat na nesrovnalosti a lži a násilné montáže, kterými bylo vytvořeno umělé nové náboženství jež zaplavilo celý svět a mysli důvěřivých lidí. Je třeba odhalovat významy mystérií a alegorií. Hledat a vrátit slovům původní obrazy.

Žido-křesťanství, které je dnes považováno za základ jakési Evropské kultury, je pouze násilím vnucený nástroj k obsazení „země zaslíbené“ materialistickým bohem krve (v SZ oběti zvířecí v NZ oběť lidská), důsledek jeho vlivu je i dnešní extrémní liberalismus a další z něho plynoucí následky. V jeho učení a snaze nejde o duchovní rozvoj lidské bytosti, ale o probuzení závislosti na matérii. To by nemělo být pilířem naší, potažmo ani Evropské společnosti. (Zde by byl vhodný citát a varování z Ginzi Kniha 1/ 165 až I / 170).

Tato biblická ideologie vytváří mezi národy hranice, mnohdy pouze politicko-správní hranice, rozděluje národy a pak následné konflikty řeší jejich ovládnutím, pohlcením nebo vyhubením, proti tomu Slovanská ideologie, vycházející z véd a brahmanismu hranice nevytváří, nechává volně prolínat národy a národnosti a spojuje je v unitární společnost, državu (stát), kde nechává volně rozvíjet veškeré národnosti a národnostní menšiny (velká Tartárie, a původní SSSR do války). Projekt EU, je však založen na principu biblickém - opanuj, přivlastni, pohlť… (nadnárodní korporace mají jediný zájem odstranit konkurenci a převzít trh, liberálové chtějí vytvořit jednotnou lidskou rasu bez rozdílů…) a to vše pod rouškou jakési údajné lidskosti, ve jménu dobra pro všechny. Pod heslem všichni jsme jedno, není mezi lidmi rozdílů. Ale to je opět další pouhý klam a zneužití pojmů. Lidstvo jako celek lze přirovnat pouze k živoucí bytosti. A každý lidský druh je součástí této bytosti, a vždy má své místo, svůj účel, své poslání nic není stvořeno bezúčelně. Nelze všechny hodit do jednoho hrnce, zamíchat a uvařit univerzální společnost univerzálních lidských bytostí - biorobotů.

Ještě k výrazu Stvořitel. Tento výraz je lidmi běžně spojován s představou bytosti, tvořící materiální vesmír. Dle gnostických textů (a myslím že ne jen dle nich) je tvoření a správa materií záležitostí mnoha nižších bytostí mající určitou hierarchii (eoni). Nejvyšší je Bagha. Křesťanství převzalo tyto bytosti například jako anděli. Ona ústřední bytost je však tvůrcem konání, myšlenky a záměru. Jinak řečeno je tvůrcem „konů“. To jsou všechny úKONY vedoucí k jejímu záměru tedy jakási pravidla hry. Lidé mají přirozenou svobodu volby hrát dle pravidel přirozených nebo hrát podle vlastních vymyšlených pravidel a k tomu jsou svazováni či vedeni zá-KONY. Tedy něčím co je vede za přirozené záměry ústřední bytosti (to je obejití nebo protichůdné činění). Ale i tak, vždy přirozená pravidla platí a nelze je obejít, to znamená že si člověk vytvoří svůj osud, svůj svět a sklidí své ovoce. Zde vidím smysl Hnutí odpovědné společnosti, v návratu k přirozenému řádu.

Na závěr bych rád uvedl zdůvodnění proč jsem napsal že Slovanské původní náboženství, raději bych však napsal filozofie, vychází z východního brahmanismu. Stačí se podívat na mnohá slovanská slova nebo pojmenování míst. Jejich základy, kořeny, vycházejí ze sanskrtu. Tím někteří badatelé dokazují, že Slovanské národy mají společný základ a měli i společnou řeč a tedy i společnou filozofii.

Několik příkladů, které uvedl již kněz Ján Maliarik: Déva - znamená toto slovo "světlo", "záři". To naznačuje jak vysoce si Slované vážili žen.

Budín, budovat', sanskritsky: budh - buddhi. Karpata - znamená záplata, lalok odtud pojmenování Karpat - Malé Karpaty výběžek hlavních hor. Maháguru - Magura znamená místo velkého učitele. Citace z Maliarika: Kaloča, z toho »kaluža« = nečistý, umazaný. »Dhunay - Dhunayati«. Pojem tento znamená: šušt'ať, šumieť, hrčať, hrmotať, rachotit. Dráva. »Dru - Dravati« = ponáhl'ať sa, rýchlo tiecť. Odtial': Dráva, t.j. Dravá, rýchlo, spešne tečúca rieka. Sáva. Sanskritské »Sava« zanamená niekoho, kto v pohyb uvádza, kto oživuje, zrýchl'uje. Váh. Sanskritské »Vah - Vahati« = cestovat', plynúť, tiecť! (proud),

Též si povšimněme souvislosti jména Alpa to znamená malé, Hima znamená zima, chladno, sníh, Lay je centrum. Hima-Lay chladné centrum, Alpy - malé v porovnání s centrem! Dále třeba Karmanya - místo k něčemu, k obraně, uzpůsobené - Komárno, Panayáyya - krásná obdivuhodná zem - Pannonia.

V další etymologické pasáži má často pravdu, někdy ne, někdy je věc sporná, ale v zásadě platí, že slovanská řeč zachovala z původní védštiny, kterou jsme všichni hovořili, velké množství slov a že řada místních názvů řek, hor, obětišť po celé ploše Euroásie je védského původu. (J.Kozák)

Tudíž, shrnutí - proč bychom se měli vracet do minulosti chtonického (materialistického) uchvatitelského náboženství, když kořeny lidství jsou mnohem hlubší. Tím nechci vyvolávat nějaké rasové myšlenky a propagaci pouze Slovanských národů, ale je třeba si uvědomit, že lidstvo spojeno s touto Zemí, s tímto Vesmírem, je jedna bytost, a pokud má přežít a žít v souladu, musí se vrátit k přirozenosti, každý zaujmout své místo a věnovat se svému poslání. A upozorňuji, že v přirozeném systému i parazité mají své poslání, jen se nesmí stát těmi, kdo ovládanou ostatní.

Mé názory jsou čerpány ze studií Cristofera Knighta, Robrerta Lomase, R. Eisenmana - Abakukův pešer, H. Schonfield - Ti neuvěřitellní křesťané, Hypolit, SZ a NZ, Jan Kozák, studium gnostických dostupných textů a další… a vlastních zkušeností z křesťanského společenství „charismatiků“.

O jednotě a tak podobně...

Mon, 25 Nov 2019 12:50:00 +0000

Toužil jsem vždy po jednotě a sjednocení všeho lidstva celého světa, toužil jsem po uvědomění si jednoty všech se všemi a se vším. Po vědomí jednoty s vesmírem, neboť - jen tak utichnou války, skončí drancování Země… - a ono se začalo něco dít, vřít, vařit, bublat, míchat se, mísit a smíchávat… Ale co to? Ta kaše se vaří nějak prapodivně. Takhle jsem si to nepředstavoval, takhle to v mých snech nebylo! Miliony lidí se valí odkudsi někam. Křičí „chceme k vám, máme bídu, umíráme, tam se nedá žít, vraždí nás…“, tak fajn, lidé si mají pomáhat, otevřeme dveře a pomůžeme… „A hle, tu kdos u světnice dvéře zlehka odmyká. Malá, hnědá, tváři divé pod plachetkou osoba;... dej sem dítě....!“ (K.Erben Polednice), Nakonec ty dveře vyvrátily z pantů a patřičně rozšířily vzniknuvší otvor!

Počkat, počkat, my vám chceme z křesťanské lásky pomoci, ubytovat, dát najíst, napít, nechat odpočinout, a vy hned chcete celé naše dítě! To je asi nějaký omyl. My se nechceme vzdát svých dětí: rovnosti pohlaví, svobody slova, svobody názoru, vyznání, pohybu, práva na život… Asi jste si popletli dveře, asi jste zaslechli něčí hlas, který ale nemluvil za nás, spíše jenom blouznil ze sna, ze svého zlého snu o dávných holokaustech, vraždách a násilí, zahryzalo svědomí a tak ze spánku nahlas vykřikl „pojďte na mou hruď ať vás nakojím, nebožátka pacholátka, všichni se sem vejdete!“ A možná jste slyšeli i další hlasy jiných svědomí, které mluvily o lítosti z vraždění a drancování kolonií, vyprovokovávání občanských válek ve jménu importované „demokracie“, o kterou však nikdo v oněch zemich nestál. Hlas těch svědomí jste možná nechtíc zaslechli, a vydali se za ním. Avšak podlehli jste klamu, byly jste zle zneužiti a využiti pro loupež „západního dítěte“. No, dítěte, je to fracek nevycválanej. Žádný slušně vychovaný děcko, ale obyčejný floutek a budižkničemu. Blbej ale náš.

Ty hlasy, co jste zaslechli, jsou však hlasy prolhaných podvodníků, zlodějů a lhářů. kteří netouží pomoci, ale po moci! A nemějte si to za zlé že jste naletěli, i my jsme podlehli krásným řečem o lásce k bližnímu, pomoci potřebným v nouzi, mnoho z nás otevře náruč a s láskou a slzou v oku přivine bližního na svá ňadra. Později se pak diví že hostí kohosi bez pozvání i v klínu, snažícího se o sjednocení ve svém jménu k svému užitku. „Ale nejsou (nejsme) všichni stejní, někteří nechtějí vaše dítě a klíny…“ Jo, věřím vám! Nemám problém s rasami, vyznáními, zvyky, Ale…

Sousedka mi přinesla misku cukroví, „ochutnejte, letos jsem poprvé zkoušela upéct něco sama.“ Vypadalo opravdu že jej dělala sama a poprvé v životě, ale přesto, jen abych udělal dobrý skutek a neurazil, jsem odnášel misku na stůl a dělal jak se těším až si pochutnám na cukrátkách s odpolední kávou. Sousedka se ještě otočila a s omluvným úsměvem a trochu šeptem pronesla, „víte, on se mi do jedné várky dostal omylem jed na krysy, ale nebojte, myslím že do téhle misky jsem vybrala už jen ty dobré, a ten jed byl stejně už strašně starej a neúčinej, tak i kdyby tam jeden dva kousky byly tak to poznáte podle chuti a vyplivnete ho přece…“

Nene, toto není cesta k uvědomění si oné hluboké jednoty všech se vším živým či neživým. To je cesta k rozvratu, rozkolu, nenávisti a násilí. Všichni jsme naletěli, my, co zde žijeme i vy, kteří jste se vydali na cestu. Jen ti co tam zůstali, a opravdu umírají hlady v rozstřílených domech, ve sklepích, zemljankách a stanech, ti nenaletěli, ale jim také nikdo nepodává pomocnou ruku, je nikdo netiskne na obnažená ňadra, na tom nikdo nemá zájem, ti jsou odepsáni, ti pomoci k moci nikomu nedokáží, takže, Bůh, Allah, Jahve s nimi…

Prý co si mám co stěžovat, byly roky kdy zástupy lidí utíkaly na západ od nás a nikdo je nevyháněl a nikdo jim nebránil!

Kdo toto říká však ty zástupy asi neviděl. Ony se nehrnuly jak neregulovaná řeka, jak povodeň, nebouraly závory a ploty, nestěžovaly si na nekošér jídlo, nechtěly zdarma byty a nábytek, nevnucovaly své ideologie a kultůru starousedlíkům, ale slušně přijímaly pobity v táborech, ubytovnách, chodili na doučování řeči, snažili se splynout a co nejdříve pracovat… proto tam šli. Jistě, šli tam i za kariérou, ale ne za kariérou žebráka s nožem v kapse ochotného jej kdykoli použít.

Jediné přirovnání vidím v migraci na americký kontinent. To byla podle mne stejná prasárna. Zabírání cizího území, vyvražďování původních obyvatel, násilné obracení na křesťanství, násilné vnucování „civilizované kultury“. Tehdá si osadníci také mysleli, že oni přináší „divochům“ ten pravý a jediný pokrok a kdo jej nechce přijmout nechť zhebne. aspoň bude vice místa a namastíme si kapsu a pozlatíme chrámy a kostely ve staré dobré vlasti nakradenýma pokladama, soudruzi bratři. (Ono to tam v některých částech vlastně ještě pořád takto funguje i dnes. Vytěsňování indiánů z amazoských pralesů těžaři, drogovými mafiemi, plantážníky a výrobci palmového oleje, a v neposlední řadě nejrúznějšími „křesťanskými“ misionáři.)

Od mala jsem si představoval Vesmír jako obrovskou, nepředstavitelně obrovskou, živoucí bytost a naši Zemi jen jako malinkou živou buňku či atom v tom velkém stvoření. Každého člověka pak jen jako částečku…, součástečku té živé Země a tím i součástečku celé vesmírné bytosti. Přemýšlel jsem o tom, že každý člověk je vlastně celým vesmírem, že mikrokosmos našich těl je vpodstatě obrazem makrokosmu kolem nás „...a stvořil člověka k obrazu svému...:“, vše je vlastně obraz všeho. Nahlížím na naši planetu jako na své tělo. Když jej nemučím extrémy, pak je v rovnováze, v harmonii a je i zdravé. Pokud však dojde k disharmonii, začne se tělo snažit dosáhnout opět vyváženosti a to vyvolá nemoc, indikátor toho, že se děje cosi nepatřičného. Ve zdravém těle má každá buňka své jedinečné místo a na něm jedinečnou funkci. Podobně pak i každý lidský orgán. Vše skvěle funguje, pokud je vše na svém místě.

Někdy, povětšinou za přičinění našeho lidského rozumu, či spíše nerozumu, se stane, že se pár buněk rozhodne dělat si co se jim zlíbí a začnou se nekontrolovatelně rozmnožovat, rozrůstat a napadat své sousedské kolegyně. To se však tělu jako celku moc nezamlouvá a snaží se bránit. Bohužel díky rozumu majitele těla a spol. (nebo s.r.o, ale nejvíce a.s.), ve většině případech marně a tak bují stále větší zhoubný nádor.

Možná je to stejné i se Zemí a lidmi. Dokud byla na Zemi harmonie, (to ale lidstvo vlastně ani asi nepamatuje) kypěla hojností, krásou a zdravím. Všeho dost, vše na svém místě tak jak to má být. I ten tvor člověk by se tu měl dobře, vše je pro něj připraveno vše může užívat vše má k užitku… A člověk začal užívat, a užívat a užívat.

A dnes se dívám na to jak Země onemocněla. Vysílá signály že se něco děje, není v rovnováze v harmonii. Není vše tak jak by mělo být, tedy na svých místech, plnit své úkoly, svá poslání.

Někde v nějakých indiánských mýtech jsem vyčetl, že různé rasy jsou pověřeny různými úkoly. Myslím, že běloši mají úkol bdít nad ohněm, černoši nad vodou, rudoši nad zemí a žlutá rasa nad vzduchem. Každá pak má svůj domov, ve kterém ten úkol má plnit. Ale v moderní době se to vše promíchalo a rasy na své povinnosti zapomněly. Proto není voda k pití, proto není vzduch k dýchání, země je drancována z nerostných a i potravinových bohatství, a běloši oheň neudrželi na uzdě nesčíslněkrát, naposledy ve dvou posledních světových válkách a množství válek lokálních. Na každém šprochu pravdy je trochu...

Tak si představuju jak si třeba moje játra řeknou „hele srdce, to je orgán, to si žije, každý ho má rád, a co my? Jen pořád tvrdneme tady dole a vzpomenou si na nás až když ztvrdneme definitivně.“ Nebo kdyby se nohám nelíbílo odkud vyrustají. „…ty bláho proč vyrustáme z pr...! Nene podívejte ta levá ruka vyrůstá od srdce, pojďme a vyměníme se s ní!“ Nevím zda by to pak fungovalo jak by mělo, asi to ani nechci zkoušet. Vše má být tam kde to má být a dělat to co má dělat. Pak jsou všichni spokojeni a funkční.

Jenže! Tak jednoduché to asi v životě lidském není. Nikdo není nikdy spokojený s tím co má. A tak touží pomoci si jak umí. A čím více si pomůže k moci, tím více vidí, že je to pro něho dobré a touží si pomáhat stále dál a víš. Až zjistí že ovládá již vše a není kam stoupat a co víc ovládat a to „Jim“ brání v životu, tak si řeknou že by asi bylo dobrý začít od nuly. Sejdou se u někoho potají v pokoji (jejich jen pár tak se tam v klidu vejdou a ani to nevyvolá žádné podezření, vždyť lidé se občas navštíví, a že navenek někteří byly nepřátelé? Co na tom lidi si mají odpouštět) a tam dají hlavy dohromady a dohodnou se kdo co komu rozmlátí, komu jaký dodají zbraně, komu naftu, koho kam naženou a jak vyprovokují nenávist v příliš stabilních místech aby se to tam tak nějak samo od sebe začalo hroutit a rozpadat. No a pak si zase budou hrát na zachránce a osvoboditele hrdiny a všichni je zase budou milovat a budou jim vděční až za hrob.

Tak úkoly jsou rozdány podají si ruce a hurá do světa. Pak někde z nějakých nepochopitelných nám příčin vznikne nějakej mejdan na náměstí a už je tu povstání a už se to mele. A tak zase bude kde vydělávat nejdříve na ničení a pak zase na budování a koloběh pokračuje a kasa je pořád ta samá.

Vše je jenom velká hra. A někdo je hráč a někdo jen figurka na šachovnici světa. (Tohle asi už taky někdy někdo někde napsal… ale nevím kdo, tak to není citace.) Nenechme se vtáhnout do těchto her a hrátek, nevěřme přeslazeným řečem o láskách k potřebným, a nevěřme kecům o nemohoucnosti jednotlivce. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou, ale ne v každých uších. Každý má svůj úkol, své místo, svůj čas. Jsme jedno se vším s každým, se Zemí s Vesmírem a každý je Vesmír.

A teď paradox - ono je vlastně vše co se teď děje tak jak se to dít má. Jsou to následky příčin, civilizace sklízí jen to co zasela. Přírodní pravidla nelze obelstít. Je to velká škola, a je jen na nás jestli propadneme nebo postoupíme do dalšího ročníku.

Samozřejmě že nemám žádný univerzální návod, poučku, jak si počínat, jak situaci řešit, cest je mnoho, a každý asi sám přijde na tu svou. Někdo dříve, jiný později, někdo ale asi taky nikdy. To je však jen jeho problém. Věci se pohnuly, svět se mění a doufám že s tím i ČLOVĚK – Čelověk – Celo Věk!

Příprava na přechod ke Kopnému právu

Tue, 17 Jul 2018 19:43:00 +0000

K uplatnění Kopného práva (KP), je v tuto chvíli cesta dlouhá a trnitá, KP není systém vlády jedněch nad druhými, takže jej nelze zavést nějakým nařízením, usnesením, nebo příkazem a už vůbec ne zá-konem. KP je styl správy větších či menších celků, který musí vycházet a postupně se zavádět od spodu, od lidí, od společenských celků, u kterých se účastné osoby dohodnou, že je nutné tyto celky nějakým stylem spravovat. Ale v dnešní době neexistuje asi nikdo, kdo by přesně věděl, jak správa společnosti v dobách dávno minulých prakticky fungovala. Nicméně touha po spravedlivé a hlavně svědomité, tedy vedené svědomím, správě společnosti, nás instinktivně dovede k přemýšlení o žití BEZ POLITICKÝCH STRAN.

Záleží na ochotě a uvědomění si každého jednoho člověka ve společnosti či společenství, se na správě podílet. Dnes je celkem běžné, že jednotlivec je rád, když se na žádné veřejné činnosti podílet nemusí, přenechá správu na „kompetetnějších“ a stará se pouze sám o sebe a maximálně o svou rodinu, to, co je za prahem jeho bytu, či dvířky jeho zahrádky, jej nezajímá, maximálně je to pouze objekt nekonstruktivní kritiky. Takový člověk si vůbec neuvědomuje, že svým vhozeným hlasem do urny při volbě svého neznámého poslance jakési organizace, se nejen zbavuje své osobní zodpovědnosti za správu společnosti, ale i své osobní moci (v důsledku i moci duchovní), a staví se sám a dobrovolně do pozice bez-mocného, přihlížitele dění kolem něho (a to v tom lepším případě, v tom horším se stává pouhým otrokem). To je systém demokracie, který je takto úmyslně nastaven. A mnoha lidem to tak vyhovuje. Jedněm z pohodlnosti a nezodpovědnosti za vlastní život a druhým těm zvoleným, zase z pocitu moci a hromadění majetku na úkor ostatních. A přitom je to vše jen „hra“, divadlo, předem domluvené a „Kýmsi“ režírované. A je jedno jestli to lidé nevědí, vědí nebo jen tuší, ale stále se té hry ochotně zúčastňují. Nemají představu anebo vůli, přemýšlet o tom, že lze žít i jinak. Omlouvám se všem politologům a politickým aktivistům, či podobným odborníkům za to, že opravdu nemám zájem zkoumat dopodrobna jak funguje „moderní stát“, protože vidím výsledky v parlamentu, ve vládě, v rozkradených a rozprodaných továrnách neexistujícím zemědělství a nefunkční (alespoň z mého laického pohledu) infrastruktuře. A můžete si říkat co chcete, a vychvalovat růst HDP za vašich vlád ale mé oči vidí něco jiného a to nesamostatný nesvéprávný nesoběstačný útvar, kterému bude dovoleno si ještě nějakou, neurčitou dobu říkat Česká republika, (pardon - Česko, nebo česko? ale to již nezní a ani nevypadá jako název suverénního státu! Že?).

Je však možnost, jak se vrátit na cestu opravdového spravování společnosti. Nejtěžší je však ono vědomé zapojení se, chtění si vzít zpět svou moc a zodpovědnost. Základem je, aby si jedinec nejdříve uvědomil, že společnost je organismus a zdraví organismus se skládá ze zdravých vědomých jednotlivců, kteří v té společnosti tvoří společně s ostatními, pak se může pomalu KP začít rodit. Možná si budete ťukat na čelo - vždyť to tu už taky bylo – socialismus a jak se to nepovedlo... co nám to tu vykládáš za blbosti.

Ale já to vidím tak, že onen socializmus (nepovedený) byl jen špatně naroubovaný „Kohosi“ systém na jednu prastarou myšlenku, a navíc pár zadnicolezců v pomyslných horních patrech bylo papežtější nad papeže a dnes se to jen celé opakuje pouze se vyměnili barvy na tričkách. Ale pramyšlenka, zůstává stejná – jsme tvorové společenští od přirozenosti (alespoň ve většině případů) a pokud spolu chceme žít smysluplně, je potřeba společně svou společnost nějak organizovat, spravovat POZOR nikoliv vládnout ji, a to raději opakuji. Jsme však na to připraveni...? Jsme na takové úrovni vědomí že by se to zase nezvrhlo ve feudalismus a otrokářství? To je otázka pro každého jednotlivce, zkoumejme sami sebe a pokud možno maximálně objektivně.

Například, je velmi dobré se zamyslet nad tím, kolik lidí znám ve svém činžovním domě, ve své ulici, jak často se s nimi vídám a co k nim vlastně cítím. Zda jsem vůbec schopen s nimi navázat kontakt na určité rovnocenné úrovni. Uvědomit si, zda jsem vůbec schopný vyslechnout jejich názor a přemýšlet o něm. Zda bych byl schopen s kterýmkoli sousedem nějaké společné tvůrčí činnosti. Zda bych uměl spolupracovat bez vytváření nepodstatných konfliktů, případně takové konflikty společně řešit. Těžko si toto člověk dokáže objektivně uvědomit, pokud to nezkusí. Proč to tedy nezkusit?

Pravděpodobně je v každém místě něco, co by se mohlo „udělat“ jinak. Špína před domy, radnice nestíhá uklízet, kousky udupané hlíny kde ani tráva neroste, nevyužité prostory kde se scházejí po večerech různé existence, neudržovaná zeleň, odpadky okolo popelnic... každý by asi něco našel co jej udeří do očí, když někudy prochází, ale pak jen mávne rukou „vždyť to není můj problém... od čeho platíme daně...“

Možná by stačilo si zajít se sousedem občas na kafe nebo na pivo a říci si, že by bylo fajn s tím něco udělat, zkusit se domluvit co byste jako jedinci mohli udělat. Pak oslovit další sousedy, mluvit spolu, ne klábosit a pomlouvat a nadávat, ale pokusit se tvořivě domluvit. Vytvořit si postupně kolektivní vztah vhodný ke spolupráci.

Námitka – to už tu také jednou bylo, domovní výbory, důvěrníci, uliční výbory, národní výbory, práskači a donašeči, fízlové, kriminál, děkuji, ale to nechci...

Každá dobrá myšlenka, snaha nebo čin, může být vždy znehodnocen, zprofanován pomluven a zavrhnut. Rozdíl proti tehdy a teď je v tom, že tehdy přicházelo nařízení shora, dnes je to chtění se od onoho „hora“ odstřihnout a tvořit nové základy, postavené na rodině a vztazích.

Je to práce na vědomém vnitřním růstu jednotlivce, ze které vyplyne časem umění spolupráce spolutvorby společné myšlenky více a více lidí. Nejde zde o žádný komunismus, žádné vynucené společné vlastnictví, žádné JZD, Jednoty... Není dobré se do spolupráce vzájemně nutit, vše se bude tvořit samovolně pouze na vyspělosti jednotlivců. Až se po nějakém čase opět společnost dostane zpět ke KP ale jen o pomyslný stupínek víš obohaceni o zkušenosti nepovedených forem státních systémů.

Je to běh na dlouhou trať, ale jak řekl jeden můj známý ze Slovenska: Kopné právo nás čeká, tak jako tak...je to jediná možnost jak spolu žít v harmonii. A nejen spolu v mezilidských vztazích, ale spolu s naší Zemí, spolu s Přírodou a spolu se vším živým!

Toto je můj sen o budoucnosti našich potomků. Naším posláním je připravit jim jen cestu, ne ji vydláždit, vyrovnat a vyleštit, ale vyrovnat své páteře, svá svědomí, svá poznání. Ne vše je tak jak je nám předkládáno, ta hra se hraje již příliš dlouho a mnozí si myslí, že je to realita, a nevidí kulisy herce, loutky a loutkovodiče, hru berou jako neměnnou skutečnost. Kdo čekal nějaký návod jak a čím a co je vlastně kopné právo, čekal marně, ona avízovaná příprava je pouze v tom si začít uvědomovat že změna celku závisí na změně jedince...

O co tu jde? aneb idealistická VIZE!

Wed, 22 Nov 2017 09:03:00 +0000

Předem musím upozornit na to, že veškeré níže uvedené názory a myšlenky, jsou výplodem jen mého selského rozumu bez hlubokých znalostí ekonomických, politických a sociálních! Dále musím hned od počátku podotknout, že následující text v žádném nenabádá k rasistickému smýšlení. Jsem velice tolerantní k jakýmkoli etnikům, stejně tak si to myslím i o ostatních, Češích, Slezanech, Moravanech, Slovácích, všech slovanských národech a stejné si myslím i o ostatních neslovanských národech. Dle mého mínění, a jistě ne jen dle mého, každé etnikum, každý národ, každý člověk má právo na sebeurčení, vlastní existenci, na život. Žádné etnikum a žádný národ, nemá žádné právo toto ostatním upírat. Pokud se tak děje, neděje se to z vůle etnika jako takového, ale z vůle několika jedinců, nad národy a etnika se povyšujících a matoucí je svými pseudohumanistickými a pseudoliberálními programy.

Jako nejvíce matoucí a nebezpečný je program o demokratické vládě! Chce se mi napsat že vlastně žádná demokracie v žádném státě vůbec neexistuje. Když jsem se pídil po tom, co opravdu znamená slovo demos, a jak se označuje lid jako celek, došel jsem k závěru že dnes demokracie v tehdejším antickém smyslu opravdu existuje, ale nemáme se čemu těšit.

Jiné slovo, které by se dalo použít pro veškeré lidstvo včetně tehdejších otroků by bylo ochlos. Tedy vláda všeho lidu by se měla nazývat ochlokracie, protože v našich představách je dnešní systém vládou všech! Každý má právo volit a každý má právo se vyjadřovat. Takový systém ale v antice nebyl. v antické demokracii měli právo volit pouze někteří, ale určitě ne všichni.

citace: Termínem ochlokracie Aristoteles popisoval Athény za Perikla, a podle něj šlo o zvrhlou formu demokracie. Podle Polybia je vztah ochlokracie k demokracii podobný jako oligarchie k aristokracii nebo tyranie k monarchii; ve všech třech případech se jedná o zkaženou formu daného systému vlády.

Ochlokracie (řecky οχλοκρατία, latinsky ochlocratia) je vláda lůzy, také označovaná jako lůzovláda. Ochlokracie (lůzovláda) je demokracie (lidovláda), kde převažuje demagogie, tyranie většiny a vláda vášně nad rozumem. (z wikipedie)

Takže pokud je ochlos označení pro lůzu tak demos je označení pro koho? Kdo měl právo volit? Kdo měl podíl na vládě? Všichni "vážení" občané. Tedy ti co nepatřili mezi ochlos ale k demos. To byli ti, kdo vlastnili otroky, ti kdo byli "svobodnými" občany. Z toho mi tedy vyplývá že demokracie je vláda otrokářské menšiny (oněch svobodných vyvolených) nad lůzou. A toto je pravda až do dnešní doby. Asi každý člověk trochu se zajímající o dění kolem, musí vidět co a kdo hýbe celým světem. Nadnárodní společnosti, nadnárodní spolky. Všichni ostatní jsou jen ochlos-lůza, otroci. Jejich nástroji k zotročení jsou peníze, tedy majetek, chtíč po majetku, po moci, chtíč jako takový. Necháváme se dobrovolně zotročovat, je nám neustále vnucováno co vše je potřeba k "normálnímu" životu. Roztáčí se nekonečná spirála potřeb a závislostí. To vede k stále se prohlubující propasti mezi chudobou a bohatstvím. Nadřazeností a podřízením. Neustálí strach z toho abych neztratil práci, protože jsem nucen spotřebovávat "civilizační výdobytky" a ty nejsou samozřejmě zadarmo (hypotéky, leasingy, půjčky, úvěry...) Je téměř nemožné se z takovéhoto systému vymanit. Podtrhuji však výraz téměř. V závěru se pokusím nastínit vizi překonání systému spotřeby na přirozené soužití ve společenstvích.

Dnešní člověk je tedy nucen žít v neustálém strachu. Mnohdy si to vůbec neuvědomuje, připadá mu, že je naprosto spokojený se svým životem, má vše co potřebuje, tedy vše co si může pořídit za peníze, a to je velký rozdíl. Může však v životě nastat situace, kdy se jeho stavba z karet během chvilky zcela rozpadne. Nic není v jeho světě jisté. Dokud jsou prostředky - finance, pak se zdá být vše skvělé a neměnné. To je však klam.

Tento otrokářský systém je vypracován tak, aby neustále udržoval všechny v určitém napětí a nejistotě. To mu zaručuje naprostou oddanost jeho otroků-nás. Naprostou závislost a autocenzuru v názorech a postojích. Globální prediktor už pak nemusí téměř ani hnout prstem. Vše vykonají otroci za něho. Sami sebe zorganizují, sami sebe ještě více zotročí, sami mezi sebou se začnou kontrolovat, napadat, osočovat, zrazovat a hubit. Stačí pak jen naznačit, kdo by se měl považovat za nepřítele, kdo neuznává ony jediné pravdivé postoje a jediné lidské zřízení, a otroci zaslepení falešným humanismem, falešným soucítěním, pak sami začnou křičet a ukazovat prsty na koho je potřeba si dát pozor, kdo je ohrožuje a nakonec požádat Velkého Ochránce aby je ochránil. Zavedl maximální dozor nad každým jednotlivcem, nad jeho pohybem, nad jeho myšlením aby se mu nic nestalo a nenapadaly ho nepřátelské myšlenkové viry. Protože "my si na své výdobytky přece sahat nedáme" i kdyby nás velký bratr měl ochránit silou tanků.

Otroci systému, si již neumí vůbec představit co je pravda a co lež. Netuší čím jsou a je jim zatemněno a z paměti vymazáno to, čím byli. Dějiny píší vítězové, a v tuto chvíli jsou vítězové otrokáři. To kdo jimi jsou zde nechci a nebudu vypisovat. Jsou jiní lidé, kteří se touto otázkou zabývají dlouhá léta a ony parazity odhalují a pojmenovávají. Chci jen apelovat na probuzení vlastního osobního uvažování, abychom přestali být líní dávat si věci do souvislostí, zkusme se podívat na svou minulost, zkusme odvrhnout dogmata vnucována nám od škol po dnešní běžná média. Zkusme se sami zeptat sebe, kdo jsem já, kdo je má rodina, kdo a co je můj národ? Jak to že i přes stovky let utlačování a ponižování zde stále existuje český jazyk (i když již notně poničený a pokroucený). Jak to že i přes nesmírnou snahu církví, se zde stále v některých místech udržují prastaré předkřesťanské tradice? Jak to že si stále můžeme říkat že jsme Češi, Slované? Zamysleme se a odhalujme svou minulost, protože ta nám pak odhalí i budoucnost.

Onen globální prediktor, to jsou ti parazité, jejichž nástroji jsou nadnárodní firmy, nadnárodní spolky (církve, náboženství, sekty...) nemá v žádném případě zájem o to abychom poznali svou pravou minulost. Protože pak by lidstvo pochopilo o co tu jde. Že veškeré státní celky jsou opět jen pouhou hrou a zbraní proti lidstvu. Že národy a rasy jsou proti sobě uměle poštváváni, protože jinak by jim muselo být jasné kde je jejich místo a jaké je jejich poslání na této planetě. Lidem jsou předkládány malé částečky z celkové skutečnosti, vždy tak aby to vypadalo jako pravda celá a jediná. Ty kousky pravdivých obrazů jsou obaleny nejrůznějšími dogmaty tak, aby vyvolávaly domněnky a různé představy a ty vedly k tvorbě dalších a dalších dogmat a nezvratných pravd.

Jsou nám neustále připomínány staré bratro-křivdy, přesně ty neblahé události minulosti, které byly mezi bratrskými národy vyvolávány kýmsi třetím, jež měl na nich enormní zájem. A je poukazováno - podívejte nezapomínejte, neodpouštějte, to oni jsou ti zlý a říkají si bratři, slované... Ale tak to to nelze donekonečna přijímat! Mynulost byla, jaká byla, poučme se z ní, a neopakujme stále stejné chyby dokola!

Tento svět je však stvořen pro blaho všech ras, všech národů a všech barev. Vše má své místo. A to je přirozené. Lidstvo si to myslím pomalu začíná uvědomovat. Žel, bylo nutné k tomuto probuzení nechat dospět věci až tam, kde jsou dnes. Nepřirozené stěhování ras, náboženství a národů. Lidstvo, se nechalo natolik "zcivilizovat" zotročit, natolik přeprogramovat své vnímání, že zcela uvolnilo ruce parazitům a nechalo je tvořit svůj plán na výrobu stále většího množství otroků.

A nejde jen o otroky jako levné pracovní síly, ale hlavně o otroky duchovní. Strach, nenávist, zloba, smilstvo, nepřirozené chování pohlaví.... to vše vytváří negativní energii nutnou pro přežití parazitů. A mnozí ve své zaslepenosti si myslí že slouží dobru, vzájemnému porozumění, a možnosti sebeurčení jednotlivce a menšin. Ach jak se mílí! Nevidí jakou a komu dělají službu. Jen podněcují další a další rozbroje a posilují své otrokáře.

Je čas k odvrácení se od dekadence, čas k návratu k přirozenosti. Každý má tu moc se zamyslet sám nad sebou a zjistit co je normální, přirozené. Máme pořád selský rozum, který je ochoten nám radit, jen velká většina z nás mu není ochotna naslouchat.

Vize? - Rozklad EU, zůstanou pouze některé státy zakládající, možná se přidají některé severské, pravděpoodobně z EU vznikne jeden stát tzv. Novoevropa, kde bude zastoupeno obyvatelstvo mýšenců novoevropanů. Je možné že se ale i Německo rozloží, odloučí se Bavorsko a Prusko. Pravděpodobně dojde i k rozdrobení střední evropy, vzniknou samostatné malé nestátní útvary, na území Čech, Moravy, Slezka, Slovenska, Polska. Ty budou samostatně hopodařit a obchodovat volně s veškerými sousedy. Bude převažovat agrární výroba (maximální snaha o soběstačnost v potravinové oblasti), a malá průmyslová výroba pro vlastní potřebu a částečně obchod. Přechod k decentrolizovánému řízení obcí, snaha o maximální soběstačnost i malých celků. Postupný návrat ke kopnému právu, ale to bude jen přechodnou správou společenství, cílem bude vědomé soužití jednostlivců a skupin bez nutnosti řízení někým shora. Velký problém bude západ a jeho nové etnikum, které však z počátku bude velmi oslabeno neustálými vnitřními boji a nepokoji. Slovanské útvary se však budou vzájemně podporovat jak po hospodářské stránce tak i po stránce bezpečnostní.

Pravděpodobně velká část dnešních obyvatel střední Evropy sympatuzijících s novoevropany odejde do Nové Evropy. K tomuto slovanskému základnímu utvaru (držáv) se pravděpodobně přidají i další (Maďaři, Bulhaři, Chorvati, Rumuni...). Vznikne silná obchodní vazba na východ.

Na území dnešní Ukrajiny též bude následovat stejný postupný rozklad na nestátní útvary s decentrolizováným řízením držáv a občin dle starých slovanských tradic.

Závěr - Tato zem, lidské společenství, není jen nějaký systém, organizace, ale je to živá bytost, organismus. Každý člověk, každý národ, každé etnikum zde má své místo, své poslání k tomu, aby celý organismus byl zdravý. Ale ve chvíli, kdy lidé naruší zákony a začnou se chovat soběstředně, začíná celý organismus chřadnout a onemocní. Pak vysílá varovné signály, stále silnější a silnější. Pokud nedochází k nápravě, dojde k samonápravným samouzdravujícím událostem, které ne pro všechny mohou být přijatelné. A v této situaci se nacházíme myslím právě nyní. Je na každém jednotlivci, na jeho vědomí, na jeho rozhodnutí, zda náprava nastane skokově a bolestivě, nebo přirozeně a relativně pozvolna.

Myslim si, a jsem o tom docela přesvědčen, že Slované budou v celém procesu hrát velmi významnou roli. Byli staletí ponižováni, usurpováni vydáváni za někoho jiného. Stovky let jim byla vnucována falešná historie, která tvrdila, že nemají žádnou minulost. Byl v nich tím vyvoláván pocit méněcennosti a podřadných národů, které se musí nechat vést těmi velkými historicky podloženými, které mezi ně však vráželi klíny a podněcovali rozbroje a nenávist.

Byl v nich systematicky ubíjen jejich duchovní potenciál, který se ale v brzku stane základem a nosnou silou nové společnosti. Společnosti, jež už nebude jen systémem, ale tou živou bytostí, kde jednotlivé vnitřní organismy budou spolupracovat na velkém celku. To se však podaří pouze změnou vědomí, odprostěním se od naočkovaných dogmat a postavením se na vlastní duchovní „nohy“!

Slaviš

Radostné otroctví

Fri, 10 Nov 2017 21:30:00 +0000

Jsme otroky svých chtíčům a tužeb po pokroku a vymoženostech moderní doby, jsme v područí vymyšlených nebo společností vnucených potřeb, které ve skutečnosti člověk k životu, a myslím tím i k normálnímu spokojenému a uspokojivému materiálnímu životu, nikdy nepotřeboval, nepotřebuje a potřebovat nebude. Rozjely jsme se po skluzavce vedoucí do prázdnoty, ze které není návratu. Vymýšlíme jak ten pohyb ve jménu „pokroku“ urychlit, vylepšit, zpohodlnět a zdokonalit, abychom co nejrychleji nevědomky dosáhly dna.

Nelze se již zastavit, okolí – společnost, nutnost ve společnosti přežít, nás strhává dolů s sebou. Můžeme jen přibrzdit a snažit se nepropadnout davovému šílenství. Spojit se s ostatními brzdami „pokroku“ a trpělivě lidem vysvětlovat, kamže se to vlastně ženou.  Ale každý si vybírá tu svou cestu sám, nepřesvědčujme nikoho, jen ukazujme, že ta touha po stále novém dokonalejším a modernějším či liberálnějším zastírá přirozenou krásu života. Přestáváme si uvědomovat, že jsme všichni součástí přírody, že my se bez ní neobejdeme, my bez přírody žít nemůžeme. Ona bez nás ano. A nemluvím zde o ekologii, ta je pouhopouhou úlitbou našemu svědomí a dobrý obchodní artikl, ale o podstatě soužití. Nechceme si připustit, že z pohledu vesmíru, jsme jen jakýmisi příživníky, jen ti, kteří těží ze symbiózy s touto planetou a vesmírem. My do soužití, po materiální stránce, nepřinášíme zcela nic. A to, s čím se chlubíme a holedbáme, že přírodě vracíme v obdělávání, ochraně, udržování, výzkumu atd., je jen nepatrná docela nepodstatná splátka „dluhu“, který stále prohlubujeme svou nevědomou existencí. (Tím myslím, že nevíme proč tu vlastně jsme.)

Ale Bůh, Příroda, Vesmír, Matka země, Náhoda, nebo jakkoli to chcete pojmenovat, to co pro nás vytvořil, vytvořil jako dar. Se kterým si však nevíme rady. A tak jej drancujeme. A mluvím i o daru života. Dar má druhému něco přinést, naučit, obohatit ho. Za dar života, nemusíme nic splácet nebo se cítit zavázaní, ten dar nám byl dán k rozumnému nakládání k možnosti učení se a naslouchání. Nic za něj nikdo s výše jmenovaných nechce, jen očekává, že nám k něčemu užitečnému bude. Ale není. Dobrovolně se daru vzdáváme, a myslíme si že to je obchodní artikl se kterým lze kšeftovat.

Veškeré výdobytky moderní doby, moderního způsobu života, nám zaslepují oči a zakrývají uši, a co víc, lžou! Nalhávají nám, jak jsme svobodnými pány tohoto světa a zanedlouho snad i okolního vesmíru. Nalhávají nám, v jaké žijeme úžasné a blahobytné době. A přitom jsme jen otroky, žijící za pozlacenou mříží přebytku a zbytečností.

A to se nám stane osudným! Otroctví je dlouhodobě připravováno ve smyslu „dejte jim chléb a hry, oni se spokojí s málem a budou na nás pracovat, a ještě spotřebovávat co jim naservírujeme“.

A pak ještě jedna zásadní zkušenost je na lidech uplatňována. Prastaré rozděl a panuj! Rozděl společnost, rozděl národy, rozděl rodiny, rozděl všechny proti všem. Udávejte se, vražděte, válčete, každý je tvůj nepřítel... alespoň ubyde lidí na planetě a ONI si nechají jen tolik otroků kolik je bude stačit uživit. Tak se z otroků stanou loutky, roboti, kteří budou prosit o to aby mohly svým mocipánům dobře sloužit.

Ale naděje umírá poslední. To vše co zde zažíváme, je důsledek lidské neochoty učit se z minulosti. A myslím, že se blížíme k rozuzlení. Kobyla nejvíc kope v posledním tažení. Možná přijdou krušné chvíle, mnozí se jich asi ani nevšimnou, jen ze dne na den o vše přijdou. Mnozí nevidí a nebo nechtějí vidět, dokud se to nedotýká jich samých, pak je dobře!
A pak přijde návrat k přirozenosti. Muž bude muž, žena opět žena a děti jejich dětmi, národy opět národy a soužití s matkou Zemí a otcem Vesmírem nám bude připadat naprosto samozřejmé.

Slaviš

O vymývání mozků, náboženství, vlastně tak o všem...

Fri, 10 Nov 2017 20:12:00 +0000

V mém životě nastala doba, kdy se přistihuji, že přestávám všemu věřit, čemukoli, co se kde říká, píše a předvádí. Stává se ze mne asi postižený jedinec, vidící všude kolem sebe jen lež, přetvářku a honbu za mocí a penězi. Každou zprávu, či i jen oznámení, bedlivě zkoumám a ukládám kamsi do mezi paměti s tím, že snad později poznám, zda nešlo náhodou o klam mající za úkol napomoci mě i ostatním k vymytí a naprogramování našich mozků.

Každý z nás, má svobodnou vůli rozhodnout se sám, čím chce mít vymytý mozek:

Zlobou, nenávistí, opovržením čehokoli, kohosi a kdykoli, svým egoismem, naštváním na všechny a na vše…;
nebo průměrností, nevěřením v nic a nikoho, svým rozumem…;
nebo láskou k životu, k lidem a věcem a všemu živému, vírou v lásku, dobro, nadějí a v smysl žití…;

Každý extrém je však zavádějící v každém extrému se z jedinečných lidských bytostí stává stádo oslepených přisluhovačů ve jménu čehokoliv.

Pohybujeme se na tenkém ledě, vše může být zneužito ve prospěch jedince či společnosti na úkor jiného jedince či jiné společnosti. Je třeba v tomto směru tedy mít „hlavu v oblacích avšak nohy na zemi“. Nejde v žádném případě o to, činit kompromisy, ale být si vědom odpovědnosti za své činy a myšlenky či slova a být si vědom toho že, za toto budeme nést i následky. Tím není myšlen jakýsi boží trest, ale jen výsledek zákona přitažlivosti, zákona bumerangu – co vysíláš to se ti vrací a tím budeš obtížen nebo nadnášen. Duchovní život není náboženství, je to normální žití… (pan doktor Stanislav Grof říká že mnoha lidem chybí spiritualita).

Je možné aby někdo mluvil krásně a přesvědčivě o velkých věcech o velkých myšlenkách o skvělých cílech, o lásce a přitom usiloval jen o svůj prospěch, a chce mnou (námi) pouze manipulovat, strhnout masy na svou stranu? Z vlastní zkušenosti vím, že to docela dobře možné je. Člověk to kolikrát ani nemusí dělat ze zlého úmyslu, nechce nikomu ubližovat, zneužívat, kázat bludy. Dokonce tomu, co říká a proklamuje sám pevně věří, jen chce být viděn, slyšen, být středem pozornosti. Kompenzuje si svůj problém. To je jen ten lehčí případ vymývání a manipulace.

Jak však poznat jiné, mnohem zrádnější případy, takové, ve kterých ten, kdo o tom všem tak krásně mluví je ovládán někým jiným, kdo jej používá ho jen jako udičku, návnadu, hlásnou troubu, biologickou zbraň? Nevím. neumím to poznat, jen se snažím klást otázky, sám sobě, druhým, poslouchám a dívám se kolem sebe a říkám si, „Ne slova, ale činy, skutky, výsledky a dopady svědčí“. A je možné že to poznám až když jsem chycen, možná to nepoznám nikdy, protože se sám stanu tou udičkou v rukou někoho.

Má tedy vůbec nějaký smysl o tom přemýšlet a uvažovat a svěřovat se druhým? Myslím, že má. Má smysl si říct například pozor na každého, kdo říká nebo se chovat tak, že dává najevo jak: „můj názor je ten jediný správný“, „tato (má) víra je ta jediná pravá...“, „toto (mé) jednání je to jediné správné…“, kdo nejedná (nemyslí) jako já (my) ten je na zlé cestě…“ (a je nutné jej označit nějakou trefnou nálepkou) „kdo není s námi, je proti nám…“ atd. - to poslední heslo by nám zralejším věkem mělo být dost známé!

Nedávno jsem slyšel takovou tezi založenou na Janově zjevení v Novém zákoně, že tento svět má být rozdělen do deseti celků, kterým budou vládnout silní jedinci, ale ti budou podléhat jen jedinému diktátoru. Není jasné CO tím diktátorem je myšleno, může to být cokoli - strach, peníze, člověk, společenství lidí (svobodní zednáři, ilumináti, jiní magnáti…?), atd. A tomuto uspořádání bude napomáhat k poslušnosti jedno jediné celosvětové (to pravé a jedinečné) náboženství, kterým nám bude doslova a do písmene vymyt mozek, Všichni budeme stejně myslet, stejně se globálně chovat, modlit (možná budou globální modlitební Teska, Billy, Lídly, Kauflandy...)!

Pak někdy později, nezávisle na předešlé tezi, jsem vyslechl jakousi vizi toho, co má dnešní papež prý za “Boží úkol” - reformovat katolickou církev a sjednotit všechna křesťanská odvětví. Dokonce snad najít společnou řeč s ostatními náboženskými směry.

Že by konečně první krok k jednotě víry? V tuhle chvíli se mi to zdá naprosto nedosažitelný a nesmyslný blábol, ideál zoufalých lidí toužících po jakémkoli sjednocení. Stejných jako těch, kteří milují globalizaci jako takovou.

Říkám si „blbost! to by přece nemohlo fungovat“. K tomu je svět příliš velký a rozdílný, než aby to bylo možné uskutečnit. Ale pak, na druhou stranu, si vzpomínám na sedmdesátá léta minulého století, jak se nám politická změna zdála být absurditou, nedosažitelným snem, bláznovstvím, až do doby, než přišel „nějaký“ Gorbačov a jeho perestrojka, pak se něco začalo dít a dominový efekt byl spuštěn. Dnes už ale víme že byl celý efekt řádně dopředu naplánován. Ale ještě v roce 1988 mnohé normální lidi ani nenapadlo, že za pouhý rok bude vše jinak. Převraty mají vždy rychlý průběh. A natož ty dobře zaplacené, proto jim říkáme převrat nikoli vývoj. Ale kdo dnes již asi lidi ví jak to vlastně s těmi převraty a jejich spouštěním doopravdy je..

Totéž se tedy asi klidně může stát i na poli náboženství. Však náboženství též není nic jiného než organizovaná politická moc. Co se mi dnes zdá jako nesmysl, nedosažitelná meta idealistických snílků, může být za dva roky skutečnost. Může nastat doba, kdy nám bude tvrzeno a vtloukáno do hlav, že nastalo ono tisícileté boží království a že Kristus (nebo jiný Bůh) se vrátil. Ale! viděli a mluvili s ním jen ti vyvolení náboženští „vůdci“, Těm dává moudrost a moc k řízení všeho a všech. (Nebo to bude prezentováno jakkoli jinak…)

A OVCE je budou oslavovat a radovat se a vzývat jejich moudrost a svatost. Vždyť svět bude tak krásný bez válek (o žádných nebudeme informováni), bez násilí (přiznaného), nikdo nebude hladovět (alespoň viditelně) nikdo nebude mít nedostatku (vždyť nám to media budou často a jasně ukazovat), všichni se budeme milovat (vždyť nám to naši charismatičtí politici denně budou dokazovat), nebudou žádné rasy (všichni budeme kakaově snědí), nebudou žádné státy (možná až na jeden oddělený velkou louží), všichni budeme radostně pracovat za jídlo které dostaneme zdarma. Nebude to úžasné?! Tak o co mi tu vlastně jde?

O nic moc… Jen o zachování lidství, a smyslu jeho cesty po Zemi, nic víc. Každý člověk je originál, každý je na nějaké duchovní, etické, vědomostní, zkušenostní a nevím jaké ještě výši poznání. Každý, jak jsem uvedl v první větě, má (nebo má mít) svobodnou vůli rozhodování. Každý žije v jiném „ekosystému“ jak národy, tak jednotlivci, každý jde svou cestou k poznání, každý potřebuje jiný druh vedení a jiné prostředí k vývoji své osobnosti. Neodsuzuji tedy různá náboženství, různé směry víry, různé aplikace víry, různé domněnky, pokud to vše má vést lidi k svobodě poznání a lásce ke všem a všemu, a ne k nenávisti, zotročování, zneužívání a záhubě svých bližních k aroganci, demagogii, dogmatismu, otroctví a předčasné smrti.

Za důsledky lidský činů nemůže bůh (obecné pojmenování všeho čemu věříme že nás stvořilo), jeho netečnost, ale egoističtí jedinci, egoistické duše, jejich touha po moci, a hlavně jejich loutkovodiči…

Různými náboženským směrům rozumím jako různým návodům k použití. Podobně jako návodu k mému počítači, radiu… Já nepotřebuji rozebírat a porozumět vnitřnostem mého počítače, abych si něco napsal, nebo našel na internetu, nepotřebuji vidět v rádiu jakési vlny, které mi do něho přináší oblíbenou hudbu či pořad. Stačí mi, že vím, jak naladit, kam naladit a kdy naladit… stačí že vím, jak přístroj zapnout co zmáčknout a v jakém programu pracovat. To si přečtu v návodu... Ale také nevěřím tomu, že v rádiu sedí pidimužíci s hudebními nástroji, nebo v mém počítači trpaslíci naháněj ty jedničky a nuly v programech, aby to fungovalo. Pro mne jsou náboženství takové návody, v různých řečech, pro různé potřeby pro různé úrovně. Tedy měli by být, ale už dávno nejsou. Již to je jen a pouze nástroj moci.

Libí se mi velice vysvětlení, že aby člověk dokázal alespoň trochu pochopit, jak to ve vesmíru funguje, jak se k němu přiblížit, jak s ním komunikovat, jak s ním soužít, jak se má celý ten systém absolutní symbiózy k nám pozemšťanům, a my k němu, musely být vymyšleny (možné lépe řečeno přeloženy do „lidčtiny“) lidem pochopitelné příběhy, přirovnání, mýty, mýtické osoby, úkony, liturgie... tedy návody a vysvětlivky k použití.

Stejně jako neodsuzuji návod napsaný v jiném jazyce ke stejnému programu, který používám já ale i člověk na druhém konci světa, stejně jako neodsuzuji jiný návod v mém jazyce k jinému programu, který ale může běžet i na mém počítači, Tak neodsuzuji ani různé názory na vesmír, boha, mimozemšťany…

Není, myslím, jediný důvod k nějakému globálnímu náboženství, globálnímu vymývání mozků. A jestli je skutečností to, že se na tento svět opětovně inkarnujeme abychom se zde vždy něčemu dalšímu naučili, a tak naše duše dosáhli vyšších met, vyšších světů, pak jaký smysl by mělo vše sjednotit, srovnat a zarovnat? Jediný smysl v globalizaci vidím ten, dokázat všechny spolehlivě a jednoduše ovládnout.

Jednou jsem někde napsal, že toužím po jednotě. Ano, ale ne po jednotném dogmatu. Toužím po jednotě s bytím, s životem. Varujme se před dogmaty! Proto, tvrdím, že jakákoli globalizace, srovnání se do řady, do stáda, je účelové vymývání mozků, naplňování dlouhodobého plánu, jak vytvořit z této Země místo ovládnuté egoistickou mocí.

Myslím, že jediné, co nás ochrání před ztrátou svých osobností, národních identit, různorodosti, je stále hledat, poznávat, učit se, respektovat různé názory pohledy na život, každý se od každého může něco naučit. Jen se nenechat nikým nikdy vypláchnout. Hledejme, nalézejme, diskutujme, laďme se. Svět, Vesmír, Bůh, Energie, Lidé, Život… jsou tak pestří, že je nemůžeme nechat sjednotit do univerzální šedě, či jiné barvy.

Slaviš

Hodnoty – nehodnoty

Fri, 10 Nov 2017 20:07:00 +0000

Moto: „Je tak jak je, bude tak jak bude“ (Stoletý stařík,  Jonas Jonasson)

V této době dost často slýchám o evropsko-židovsko-křesťanských hodnotách. Sám jsem se vždy považoval za křesťana, gnostika, a byl jsem od svých třiatřiceti let více jak dvacet let aktivním evangelíkem, a nějakou dobu jsem i vedl křesťanský kroužek a biblické hodiny jako laik. Nenásilnou formou jsme se snažili přinést „Kristovu lásku“ mezi lidi. A mysleli jsme to upřímně (alespoň nějakou dobu).

Díky nutnosti studia Písma, hledání souvislostí a zájmu o vznik a vývoj křesťanství, jsem se dostával k stále zajímavějším informacím a textům. Začal jsem postupně chápat, že ne všechno je tak, jak nám je předkládáno ať již oficiálními církvemi nebo denominacemi, tak světskými institucemi a oficiálním „moderním“ světonázorem.

Začaly ve mne hlodat pochybnosti. Nejdříve o tom, zda jsem celou dobu jen nešířil demagogickou propagandu, pak o tom, zda se má mysl netopí v hříchu. Čas ale ukazuje, že to vše pro mne mělo smysl. Byla to cesta, kterou jsem si musel projít. Naučila mne tomu, že ustrnout na dogmatech je škodlivé, poznal jsem že Bůh-Tvůrce nevytvořil žádná dogmata, ale touhu po poznání, harmonii a po lásce. A láska je to stěžejní, to je síla, která tvoří a buduje.

Dnešní náboženství, jsou pouze lidské organizace, mocenské spolky k šíření strachu, poslušnosti, otroctví a závislosti na matérii.

To Joshua, (z něhož buď naprostým nepochopením, či úmyslně, stvořili „Ježíše Krista Nazaretského“, aniž by kdokoli ty tři slova vysvětlil), neučil. Jeho slova, jeho učení bylo ukradeno, pozměněno, znásilněno a v té podobě vrženo mezi národy. Slýchám holedbání, jak díky tomu lidstvo postoupilo kupředu, děti se to učí ve školách, jak vznikaly školy, věda, pokrok! Jak tomuhle ještě někdo může věřit? O jakém pokroku nás to učí? Nebylo by lidstvu nakonec bez něho lépe? Nebylo to spíš tak, že bylo potřeba zastavit duchovní pokrok, zastavit svobodomyslnost a nastolit vládu elit? Ale asi to je jen o úhlu pohledu a já ho asi mám zkreslený, protože zastávám názor že díky příchodu Cyrila a Metoděje, skončil v našich zemích definitivně duchovní život. Začal se roztahovat strach a honba za mocí...

Nutíte mne, vy znenadání probuzení „křesťané“, kteří jste se nám ještě před pár lety smáli a ťukali si na čelo, když jsme mluvili s lidmi o Bohu, zamýšlet nad nově objevenými pojmy „křesťanské, žido-křesťanské potažmo evropské“ hodnoty. Myslím, že všechna tři pojmenování jsou zavádějící a mylná. To, na co se lidé odvoláváte jsou jednoduše hodnoty života! Žádný žid, křesťan ani Evropan byť sebeliberálnější je nevymyslel. Jen si přivlastňují něco co bylo této Zemi dáno do vínku od počátku a čemu se všichni s neutuchajícím úsilím víc a víc vzdalují. Minimálně 6000 let lidstvo upadá a nadřazuje své individuální potřeby a zájmy nad těmito hodnotami života.

Někteří lidé, a jejich velké množství, řekl bych přímo velká většina, to vidí úplně obráceně než já. Prý jsme jako lidstvo, rozuměj my Evropané, „křesťanští Evropané“ zápaďáci, prošli dlouhým poučným vývojem k oněm dnešním liberálním hodnotám. „Kdo do mne kamenem já do něj chlebem“, no ruku na srdce jak do koho že?

Aha tak toto jsou tedy ty „hodnoty“: Záleží na barvě pleti, místě původu, vyznání, ideologii? Kdo je bílý heterosexuál, z Evropy, „křesťanského“ vyznání, tak ten může očekávat za svůj názor nebo kritiku většinového chování, myšlení a politických činů (onen pomyslně hozený kámen), návrat ještě těžšího kalibru. Drž hubu krok a plať!

Aha, to jsou tedy ty křesťansko-evropské hodnoty. Ale čemu se divím. Lidstvo, a už vůbec „svatá“ církev, žádným poučným vývojem směrem kupředu neprošlo. Žádná evoluce lidstva ani reforma církve se nekonala. Byť se pár skvělých reformátorů našlo, skončili jako popel, nebo ve vyhnanství či jejich reforma byla opět zdárně zneužita.

Reforma vlastně není možná. Křesťanstvo je lapené v začarovaném kruhu dogmat, polopravd, malých pravd opředených velkou lží. Tak jak to samozvaní „otcové“ nastavili v 3 století a dovršili dílo zkázy ve stoletích všech následných.

Ti co se postavili za původní učení o svobodě lásce, návratu k přirozenosti, k Bohu-Tvůrci byly vražděni po tisících. Přirozený duchovní život byl násilně nahrazen jakousi falešnou duchovností, uctíváním strachu, uctíváním dogmat, výmyslů a pokřivených hodnot, uctíváním falešných proroků.

Pozdější reformátoři pak už stavěli jen na zkažených základech. A dílo zla-strachu rostlo a bobtná stále dál a víc. Mocná zbraň zla je to, že dokáže části sama sebe označit za zlo! Tím podněcuje vznik různých skupin hlásajících boj za pravdu a lásku proti zlu. A přitom se stávají jen užitečnými idioty ve službách chaosu, šíření zmatku vzájemného napadání a boje. A o to přece jde!

Rozděl a panuj! A společnost se dělí stále víc. A kdosi si mne špinavé ruce. Je na 2000 různých směrů a učení, je tedy na 2000 pravd nebo lží?

Lidská mysl je v zajetí chaosu, hledá východiska z bludného kruhu a tak se stále víc stává nadřazená přirozenému čistému přímému lidskému vědomí. Odvádí pozornost od hodnot života. S tím člověku však žádná organizace, náboženství, sekty ani politické strany nepomůžou.

Zlo je nedostatek lásky v lidských srdcích (A. Einstein). To tedy znamená že si musíme pomoci my samy. Není na koho spoléhat, ať je to mocipán ze západu či východu nebo naši domácí účastníci hry. Vše se odvíjí od stavu srdce, každého z nás.

Pevně věřím že základním stavebním kamenem života, světa, ba celého vesmíru je energie lásky. Díky ní jsme byly stvořeni díky ní dýcháme, žijeme...

Jestliže je nutná nějaká reforma, není to reforma lidských institucí, ta nikdy nenastane, je to reforma sama sebe. A žijeme přesně v době, kdy se to může podařit.

Svět je ve zmatku, stále více se lidé dělí na „proněkoho, proněco a protiněkomu, protiněčemu“. Zmatek má vyvolat nepokoje, násilí, rozbroje, rozpady společností, rozpady rodin, a má to být tak zoufalé, že lidé sami začnout volat po diktátorovi, který to vše dá do pořádku. Budou volat po více policistech a vojácích, tvrdších trestech, po více kontrolách, po čipech v lidských útrobách...

Tak to mají být ty hodnoty? To má být svoboda, demokracie? Ta dvě slova mi jsou už vlastně protivná. Neustále omílaná dokola, vytrhávaná z kontextu, stavěná do nesmyslných souvislostí. A nikdo se nad tím ani nepozastaví.

Lidská svoboda skončila před mnoha tisíci lety. Staletí se snaží lidstvo jen o to jak se vzájemně zotročovat a získávat nadvládu jednoho národa nad druhým. Vždy ve jménu jakéhosi boha nebo bohů. Kam se poděla ona Energie Tvoření – Láska?

Máme před sebou čas zlomu, možná bude velmi rychlý a pro někoho asi bolestivý, možná bude pozvolný, ale nastane, vlastně se už děje. Stačí otevřít oči, pořádně se rozhlédnout, odvrátit se od dogmat, závislostí, sladkých řečí a upřímně si položit otázku: kdo jsem, co vlastně opravdu chci a co opravdu potřebuji?

Dlouho jsem si myslel a říkal, že žádné náboženství není špatné, pokud propaguje lásku a touhu po poznání, ale toto nesplňuje ani jedno z těch tří náboženství, které na nás dnes útočí. Všechna tři jsou nejmilitantnější ze všech. A navíc! Přestože se staví zdánlivě proti sobě, pocházejí ze stejného zdroje. Mají jediný úkol. Zahubit duchovní život, vnést rozvrat a nenávist mezi lidi, zničit tvůrčí energii Lásky!

Slaviš