Čím více o „systému“ Kopného práva přemýšlím, tím víc přicházím na to, že se snažíme onen KP propracovaný systém upravit jen na princip. To znamená, snažíme se vymyslet principiální změny dosavadního systému rádoby-demokracie. Ale ono to nepůjde vzít něco z KP, něco ČK něco z dneška a pomocí KOB to pospojovat. To nikdy nemůže fungovat ani jako přechodová varianta pro přechodné období. KP musí a může fungovat pouze jako čistý celek. Jenže pouze v naprosto odlišně postavené společnosti a to jak hierarchicky, duchovně, společensky i demograficky.
To tedy znamená, že lidská společnost se musí proměnit zcela od základů. Dnešní lidé jsou napojeni na parazitický systém, který berou za zcela normální a jsou neustále ujišťováni o tom, že být parazitem je v pořádku a jen ten, kdo se jím umí dobře stát a využívat toho, je úspěšný a potřebný i pro společnost. (To je paradox, ale tak je to lidem čím dále na západě tím více vtloukáno do hlav.) Jak tedy vytvořit přijatelnou přechodovou společnost, kde by se lidé učili myslet jinak? Jak člověka, který je od dětství masírován parazitickým světonázorem naučit myslet lidsky? Je třeba se dívat i na maličkosti, které si jednotlivci nehodlají či neumí odřeknout, které ani třeba netuší, že jsou zdrojem parazitického myšlení. Jsou to kolikrát drobnosti. Ale právě život jednotlivce je složen z takových drobností a na tom přesně ona dnešní západní filozofie stojí. Potud jsme asi zajedno.
Dnes, v době plándemie, je dobře vidět jak na těch drobnostech lpíme, a proto také musíme opravdu asi padnout až na dno. Kdy se rozpadnou velká společenství, zaniknou státní útvary, lidé nebudou věřit jeden druhému, a začnou pak snad hledat skutečný smysl života a možnost jak jej naplnit. Teprve až ve chvíli, kdy nastane anarchie, lidé začnou hledat jak se jí bránit a jak spravovat svá území, tak aby spokojeně žili, z počátku aby vůbec přežili. To je má méně hezká vize jedné z cest. Druhá, kterou bych šel mnohem raději je ono vznikání paralelních komunit. Tak jak se to snaží dělat v Ruské federaci. Vznik maximálně možně samostatných osad, vytvářených lidmi, kteří mají společnou vizi, podobný cíl a podobné vlastnosti. Kopnéprávo pak v takových osadách může začít fungovat naprosto čistě, vně pak jen v případě sousedství podobných osad, které by tak vytvořili samostatnou územní jednotku, co nejvíce se snažící být nezávislá na státu. To je však také cesta velice dlouhá a dnes skoro nerealizovatelná. I v tomto případě je zásadní problém v jednotlivci a jeho světopojímání. Druhý problém je pak v žití v dosud existující okolní společnosti, která se neustále bude snažit takové komunity (to slovo nemám rád, ale jinak to asi pojmenovat nelze), nenápadně i nápadně včlenit do systému. Ať již tím, že jsou vyhlášeni za podivínské sekty, nebo tím, že jim je vnucován alespoň rámcový systémový řád, který když nebude dodržován, bude komunita sankciována apod. (Nebo zaváděním státních podpor – státní elektrifikace, plynofikace, kanalizace, pronájem půdy apod…)
Když se skutečně odpovědně budeme zamýšlet nad možnou aplikací pouze principů KP, s celým rozsahem následků a důsledně je zkoumat, dojdeme k hranici jejich možností kam dál již principy nelze uplatňovat. Nejlepším příkladem by mohla být velká města. Na nich si každý může vytvořit příklady funkčnosti principů KP. Nejde jen o to, rozvrhnout si výběr schopných lidí v okruhu několika domovních bloků, ale pokračovat výše, až do rozvržení správy celého města a správy celého území kam takové město patří. Dle mého se musí zákonitě dojít k tomu, že se vše rozdrobí na malá samosprávná územíčka, která se budou muset domlouvat s dalšími malými územíčky třeba o dodávkách potravin, vody, energie, likvidaci odpadu atd… Velikost těch územíček bude limitována schopností a ochotě lidí se domluvit, tedy na skutečné duchovní vyspělosti každého. Čím více vyspělých dospělých, tím větší a výkonnější správní celek. Ale i ten bude stále dost závislý na svém okolí a vyspělosti okolních území, pokud by sám nebyl naprosto (tedy na 100 %) zcela soběstačný. A ta soběstačnost je opět dána vyspělostí jednotlivců, to je jejich závislost na skutečných životních potřebách.
Můj osobní závěr je, že KP nelze využívat jen principiálně, ale pouze jako celistvý funkční systém, ve společnosti, která je SCHOPNA a ochotná se jím řídit. Veškeré nadstavby, a montáže budou nefunkční nebo funkční jen na krátký čas či v malém okruhu. Možná zde nepíšu nic nového, asi to tak vnímáte podobně.
Příklady:
Znovu zdůrazňuji že všude budu mluvit o dnešním člověku zvyklém žit v této společnosti bez patřičných morálních vlastností. Též na níže uvedených příkladech zavádění KP, bych chtěl ukázat že průchodnější cesta je Peterova – přes starosty obcí, než aktivismem zdola. Jestliže se chceme vážně zabývat možností zavést KP je potřeba promyslet dostatečně i detaily, není nutné s nimi seznamovat celou veřejnost, ale měli bychom si problémů být vědomi a měli bychom umět odpovídat i na všetečné otázky z „publika“:
1. KOLO – ZÁSTUPCI RODIN (STARŠINA VCHODU)
Předpokládejme jeden samostatný dům ve větším městě, který má 7 pater se dvěma byty na patře, tedy 14 rodin.
Pro prvotní zavedení KP je nutný učinit první krok – někdo se musí ujmout organizace, obejít lidi vysvětlit o co jde a vyvěsit na nějaké místo plakátek s určením místa a doby sejití. To pravděpodobně bude nějaký dobrovolný nadšenec.
Druhý krok – ze zkušenosti vím, že jen málokdy se lidé sejdou v plném počtu tedy 14 zástupců bytů. Při sejití poloviny a méně jistě nemá smysl pokračovat a měl by být učiněn opětovně krok jedna. Otázka je při sejití třeba 9 ze 14, dle KP by se opět setkání nemělo uskutečnit protože by došlo k porušení principu KP a sklouzne se do systému dnešního, kde se určuje kvorum usnášení schopnosti. Zde neuvažuji vůbec systém desítek, kdy by se měli obyvatelé takovéhoto domu rozdělit ještě na dvě desítky (např. 7 a 7) a ty by měly dva své zástupce kteří by se rozhodli kdo z nich je staršina vchodu. (ten druhý by byl třeba jeho zástupce).
Ale dejme tomu že se opravdu sejde v kočárkárně 14 zástupců bytů. A první věc by asi měla být vybrat si zapisovatele (čertara) a dohodnout se na vybrání staršiny. Na 90 % se jím stane ten, kdo akci zorganizoval. Pro mnohé tímto celý zájem o věc může i skončit (železný zvyk z voleb). Ale to by se nemuselo brát jako nenormální.
2. KOLO – ZÁSTUPCI VCHODŮ (STARŠINA DVORA)
V tomto kole našeho staršinu vchodu čeká podobná obíhačka okolních domů jako před tím bytů. Shánět se po jiných staršinech je bez moderní techniky asi dost útrpná práce. Zde by naprosto skvěle mohla zafungovat ona aplikace pro KP z kopnik.org, kam by se lidé registrovali a bylo by hned známo kdo je kde staršinou a k jakému obvodu patří.
Nicméně předpokládejme, že v několika sousedních domech se staršinové najdou a domluví se na společné kopě. V tu chvíli se naskýtají otázky:
a) pokud nejsou domy shromážděny v domovních blocích či dvorech, ale například v dlouhých ulicích, jak se budou vytvářet kopy, dle jakého klíče, a kdo ten klíč určí? Je zde možnost, že se budou vytvářet spontánně tak, jak se budou jednotlivé domy ke KP přidávat. Což by později, při naplnění určité kapacity, nebo rozlehlosti, vedlo k dělení velkých seskupení, a to by asi nebylo nijak na závadu.
b) od jaké velikosti bude mít dotyčná kopa (seskupení domovních starších) vliv na ovlivnění činnosti dosavadního zastupitelstva, při předpokladu, že nebude celý systém KP připraven shora od starostů. Tedy v době, kdy ještě platí nynější zákony. Pokud bude v ulici 50 domů z toho 20 jich bude mít staršiny, jakou váhu budou mít na dění? A jak by to vypadalo v opačném poměru?
Již v tomto druhém kole pak nastává onen problém koho kdo zná. Ve videu se předpokládá že se lidé poznají svou činností. Tedy staršina 2. kola bude vybírán až po nějaké neurčité době, po kterou ale nebude nikdo, kdo by jednal s okolními staršiny nebo přímo s obecními zastupiteli. Tedy jak potom lze poznat mravní a další vlastnosti jednotlivých staršinů? Dle mého vyhraje ten, kdo bude nejukecanější a největší loktař, či jak říkáme u nás „slibotechna“. Sice ho za čas ostatní prokouknou, ale taky třeba ne. Nebo ten, kdo v tom jak se říká umí chodit a ví kde a kolik pustit…
Oba takové případy jsou zásadně proti KP.
Zde ještě ostatní níže postavení (zástupci rodin) mají nějakou možnost zasáhnout. A opět mne napadá otázka, zda vůbec budou mít šanci takového člověka (z nastíněných příkladů) objevit a když, za jak dlouho? Kdy poznají že onen slibotechna opravdu nehájí jejich zájmy? Pakliže se rozhoduje například o údržbě parku v daném dvoře, a jeden vchod bude preferovat růžové lavičky druhý červené třetí duhové, a loktař ze vchodu jedna prosadí duhové (překecá akrgumenty ostatní a ti mu to odmávnou), ale rodinám ve vchodu dvě a tři se to nebude líbit a zatlačí na své staršiny aby jej odvolali, tak se v podstatě nic nestane protože loktař je mistr slova. Takže se odvolá staršina nespokojeného vchodu a celé se začne odvíjet od znova dokud se nevystřídají všichni ve vchodu na pozici staršiny a pak všichni na úrovni dvě, pak na úrovni tři a rok pomine a park je stále bez laviček. Pokud se nenajde tvrdší loktař a kecálista z jiného vchodu. Nebo to chápu špatně?
To že se musí vše odsouhlasit jednomyslně v dnešním mentálním stavu lidí, vůbec nic neznamená. Protože buď se lidé nechají ukecat (případně uplatit), nebo odsouhlasí jednotně i pitomost aby měli klid a šli konečně domů do tepla a pustili si fotbal. Vím, že to úmyslně popisuju extrémně a polopaticky zabíhám do nesmyslné ukázky, ale měli bychom být připraveni i na nejapné otázky od dnešních lidí.
A to tu ještě nerozebírám situaci, kdy je město vedeno ještě zastupitelstvem a starostou, zároveň se několik bloků domů a bytovek domluví na správě svého okolí podle KP a zástupce oněch bloků půjde vymáhat nějaké finance na ty lavičky a barvy. V nejlepším případě by to dopadlo asi takto (jako s mým mini sadem): Načrtněte mi projekt a přineste ho na radu příští týden, vyberte si peníze mezi sebou protože my na to nemáme vytvořen fond ani rezervu a pak se zaručte že se o to budete dále starat sami a nebudete po městu nic chtít…
To by byl asi docela úspěch. Občas to ale spíš bude končit tím, že ten projekt není v plánu města, že se bude muset nejdříve schválit i na okrese, pak vyhlásit výběrové řízení na firmu, která to zastřeší a případně vybuduje, protože svépomocně to neumíme nijak vykázat v rozvoji města… samozřejmě kecy a výmysly jak se z toho vykroutit mohou být různé.
3. KOLO – ZÁSTUPCI DVORŮ (STARŠINA ČÁSTI MĚSTA)
V podstatě se zde dá zkopírovat vše, co je uvedeno v kole 2. V tomto případě se ještě více odcizuje vybraný staršina na kopě dvorů od rodinných zástupců. Již jej skoro nikdo z nich nezná, a tedy staršinové vchodů budou muset referovat na vchodových kopách.
Již v této třetí vrstvě samosprávy bude poměrně složité nepohodlného nebo špatného staršinu dvora odvolat. Dokonce zde může negativně zafungovat i pravidlo jednomyslnosti. Pokud nebude staršina dvoru dostatečně dobře prosazovat zájmy obyvatel dvoru, tedy nesežene peníze na ty lavičky nebo cokoliv jiného, a nedokáže na kopě dostatečně zdůvodnit své neúspěchy, navrhne někdo jeho odvolání. K tomu je však nutný jednomyslný souhlas všech (krom jeho). V tu chvíli, však stačí domluva nebo podmáznutí jediného staršiny aby nesouhlasil a doporučil jiné řešení nebo podobně a odvolán touto kopou v tu chvíli nebude.
Pokud by s jeho prací nebyly spokojeni již rodiny z domu který ho nominoval, tak je možnost narušit jednomyslnost ještě jednodušší. Stačí opět ovlivnit jednoho nebo dva aby se nedošlo k jednomyslné shodě a nemuselo by to být ani moc drahé. A to pak může trvat dost dlouho, než se všichni shodnou. Na druhou stranu, ono je dost složité občas i vysvětlit objektivní důvody proč něco nejde tak, jak si ostatní myslí a přesvědčit tak lidi že nelze něco třeba dělat proti druhým lidem a obhájit tak svou činnost ve vyšších kopách.
Z těchto příkladů mi vychází několik závěrů:
1 – ve společnosti s dnešním mravním, etickým, duchovním vědomím, není možné čisté KP skoro vůbec použít.
2 – principy KP lze možná zavést na úrovni komunit, obcí snad i obcí v komunitních srduženích, ale jen těžko v městech a okresech v dnešním uspořádání, tedy musí vznikat paralelní společnost, která však dlouhou dobu bude částečně závislá na staré společnosti.
3 – vznik řízení dle principů KP v obcích dnešní struktury by byl přijatelnější a funkčnější, pokud by se na něm dohodlo existující vedení obce, a nastavilo nová pravidla při volbách tak, aby se odstranil vliv politických stran. Tedy rozdělit pomyslně obec na tolik částí kolik je radních, seznámit obyvatele oficiální cestou se změnou volby a podpořit vznik místních „kop“ na kterých by se vybíraly jednotlivý staršinové za danou část. Ti by pak vytvořili společnou kandidátku do místních voleb, dle platných dnešních zákonů. Dalším krokem takové obce by měla být snaha o maximální možnou svépomoc. Počínaje obnovou pracovních míst, zemědělské a zelinářské výroby, chovu hospodářských zvířat, služby a snaha oslovovat okolní obce.
Rozbor 12. Dílu výkladu KP na YT (https://youtu.be/-smJwLV1wco)
Ve videu Alexej prezentuje příklad, kdy v okresním velkém městě se rozhodne soukromá firma založit skládku odpadu v blízkosti území menšího města či obce.
Je zde dokazováno, jakým způsobem se malá obec může díky KP domoci zabránění vybudování skládky, která by ohrozila životní prostředí a území obce.
Ten příklad mi však přijde dost nevhodný. Ukazuje na řešení problému obec versus firma. Zcela je opomíjena možnost, že pokud jde o skládku odpadu pro ono okresní město, pak se za ono řešení postaví i zástupci města a zase vznikne patová situace. I kdyby to byla však skládka jen pro onu firmu, pak by opět nebyl problém podplatit, některého ze starších v nižší kopě, aby blokoval jednomyslné rozhodnutí podobným stylem jako v prvních případech. Jednak je možné blokovat tak odvolání nepohodlného staršiny nebo blokovat rozhodnutí jako celek a to i tak že budou podávány námitky a jiná možná řešení a to tak aby se problém odsouval na další a další kopy a tím se získá čas (nebo ztratí). Lidé budou netrpělivě očekávat řešení a pokud se nenajde rychlé, budou volat po odvolání vybraných staršinů za různé nižší kopy a vše se povleče. Výsledek pak může samozřejmě být kladný, jednak podnikatel nemůže podplatit všechny, nemůže ani investovat tolik aby pak vůbec ještě projekt byl výdělečný.
Takto vidím že v dnešní nemorální době by KP bylo házení perel sviním. A to asi i doslova. Stále však tvrdím, že je potřeba o KP mluvit a seznamovat lidi, ale též se připravit na všetečné otázky a umět na ně přijatelně odpovídat, problémů může být mnohem více než jen ty které jsem naznačil.
Velkou naději však vidím právě v budování rodových osad či komunitních spolků tak aby se tvořila paralelní společnost. Která se však. Musí stát naprosto soběstačná a nezávislá na společnosti parazitní. To je však poměrně naivní myšlenka a přání, neboť ony komunitní společnosti ať jakkoli velké by stále byly dost malé na to aby se parazitům ubránily v jejich pronikání do vlastních řad, či dokonce násilnému vykrádání úrod či energií.
Musel by se od počátku budovat i obranný systém a systém spojování se s většími celky, nebo státy, které by mohly zajistit ochranu.
Obávám se tedy spíše toho, že vše se bude vyvíjet mnohem bolestivěji, složitěji, nepřehledněji.